Ze seriálového hlediska jste se dostal do ideální pozice - hrajete od všeho něco.
Je to sice výhoda, ale jestli to berete podle Cest domů, tak takovou zápornou roli jsem teď dostal poprvé.
No počkejte, v Okresním přeboru je přece hulič Jarmil…
To sice jo, ale uznejte, že on není zas tak úplně zlej kluk. Je to sice hulič a kalič, ale ve výsledku je Jarmil příjemná postava, s níž se ztotožní spousta mladých lidí. Vysloveně zápornou roli jsem v divadle dostal snad jen jednou v představení A tančit! No a za doktora Vencla z Cest domů jsem vděčnej. Když někdo vidí můj obličej, řekne si: „Hele, blonďák, to bude asi hodnej kluk.“ A ono houby. To je na Venclovi nejzajímavější.
V Okresním přeboru jste se docela vyřádil, že?
Postava Jarmila je mi blízká - čutá fotbal a je to člověk do party. A navíc dělá v hospodě za barem. To všechno jsem zažil, takže jsem vycházel z osobní zkušenosti.
Kam až jste to dotáhl ve fotbale?
Jako žák jsem hrál za Slovan Liberec, potom za Vratislavice. Pak jsem měl asi tři roky mezeru, hrál jsem florbal za Draky Liberec. Potom jsem se chtěl k fotbalu vrátit, ale už mi bylo šestnáct, už jsem dost koketoval s divadlem, začaly první cigarety, pokukování po divadelních večírcích a nočním životě vůbec. Teď hraju v týmu Real Praha, který pomáhá dětským onkologickým oddělením. Za sedm let, co takhle hrajeme, se podařilo vybrat skoro 7 milionů na dobročinný účely.
S kolegou Jakubem Kohákem v seriálu Okresní přebor. Seriálový Jarmil - kmenový hráč Slavoje Houslice - fandí ve skutečnosti Slovanu Liberec.
A jak jste na tom s hospodou a pípou?
S roznášením jsem si začal tykat, když jsme v podkrkonošských Holicích s mým nejlepším kámošem z gymplu Vaškem Dlouhým potřebovali brigádu na léto. Venca v tom autokempu U Věže dlouho nevydržel, což se mu ani nedivím, protože měl na starosti černé nádobí. To já jsem se se svou prořízlou držkou dostal velmi rychle na plac. Když jsem pak přišel do Prahy na DAMU a nestačilo mi kapesný od rodičů, přivydělával jsem si v Literární kavárně v Týnské ulici. A po změně angažmá z vinohradského divadla na Divadlo Na zábradlí mi odpadla spousta představení, tak jsem začal barmanit v baru Krásný ztráty. Tam jsem ale dlouho nevydržel.
S vaší partnerkou jste ale už docela dlouho...
S Májou se známe dva a půl roku a spolu jsme skoro rok a půl.
O Máje mluví jako o ženě. Manželka mu přes jazyk nejde. 
Měli jste normální, nebo církevní svatbu?
Normální - nenormální. Oba jsme z Liberce, tak jsme se tam brali v Lidových sadech, kde má Experimentální studio moc pěknou zahradu s altánem. Svatbu jsme měli 5. července a čtyři dny předtím přešlo studio i s altánem pod Zoologickou zahradu Liberec. Dá se říct, že jsme byli první, kdo se tam bral v zoologický zahradě. Troubili nám k tomu sloni, bylo to docela romantický.
Jste pozorný manžel?
Snažím se. Data si pamatuju a kytky nosím, i když není příležitost. Podle mě je třeba vztah s každodenní pílí opečovávat. Je to tak trošku vaše „dítě“, o které se musíte starat, protože jinak umře. A dopadne to tak, že lidi jsou spolu třeba deset let, mají společné potomky, společné povinnosti…, ale když se zastaví a zamyslí, zjistí, že ani nevědí, kdo to vedle nich žije. To jsme si se ženou řekli dopředu, že tam bychom dojít nechtěli.