Ono je totiž hezké slavit svátek. I když vím, že spoustě lidí je fuk a jiní zase prskají, že dostal v minulosti mnoho jiných významů a taky že ho slavili spíš chlapi než ženy.
To máte jako v rodině. Taky se na nějaké oslavě vždycky strýček připije a tetička urazí, ale za to svátek nemůže. Ostatní se klidně můžou sejít, dát si dvě deci a dort a dát si najevo, že se mají rádi.
Dovolte k tomu jenom historický exkurz: tenhle svátek stanovila Organizace spojených národů k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1908.
Poprvé ho ženy v Americe slavily o rok později. Od roku 1911, kdy byl poprvé slaven v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA, mezi jeho cíle patřilo třeba volební právo žen. A to nejen k volbě toho, co dneska budou vařit pro celou rodinu k večeři.
Jasně že se dá svátek chápat hodně politicky, co si budeme povídat. Ale ono je pořád co připomínat, třeba rozdílné příjmy žen a mužů (kdopak je má automaticky vyšší?), nedostatek volných pracovních úvazků nebo nedostatek míst pro děti ve školkách.
No ale to by se stejně mělo celý rok. Takže jestli jste žena, tak se na svůj svátek nerozčilujte, a přání máte minimálně tady od nás! (A protože můj manžel namítá, že by měl být taky Mezinárodní den mužů, tak pro něj i pro vás informace: on dávno je. 19. listopadu.)