Dřív se lidé na jídlo těšili. Tvrdě pracovali a měli hlad. Díky jídlu měli energii pracovat dál. A další práce znamenala další jídlo.
Knedlíky a zelí, neřkuli vepřová pečeně tak měly jinou cenu, než mají dnes. Lidé se sešli, posadili se k jednomu stolu, popovídali si.
Dnes žijeme často sami, mnozí si tak raději koupí něco do ruky a zhltnou to po cestě domů nebo u televize. Dokonce u jídla většinou už ani nesedíme a nepoužíváme příbor!
Jídlo spojuje
Stolování ve společnosti dalších strávníků přitom zmírňuje stres a působí i na fyzickou kondici člověka. Jenže mnoha lidem to připadá staromódní.
Sednout si k jídlu a pomalu si ho vychutnat ve společnosti těch, s nimiž je nám dobře, je ale příjemná pauza v celodenním shonu, způsob, jak vypnout a relaxovat. Kromě toho může být společné jídlo i skvělou příležitostí seznámit se a navázat nové vztahy.
Přesně to si uvědomil i Němec Markus Hennsler. Založil internetové stránky, na kterých lidé toužící po společnosti mohou najít spolustrávníky pro fajn večeři.
Stačí pár kliknutí myší a stůl se rychle zaplní. Ne každý má poblíž rodinu či přátele, s nimiž by mohl strávit příjemný večer. Tak si své hosty vyberete přes internet.
Jste-li mezi hrnci a rendlíky jako doma, nabídnete své menu a čekáte, kdo se ozve. Jste-li spíš labužník, ve vaření ne zrovna zběhlý, prolétnete nabídku a nahlásíte se jako návštěva.
Při zakládání stránek pro spolujedlíky se Markus nechal inspirovat kuchařskými televizními pořady. Spíš než o jídlo jde o společné setkání lidí. Můžete získat nové přátele, ale i obchodní kontakty. Účastníci se dělí nejen o stůl, ale také o náklady.
Zájem jde napříč sociálními kategoriemi i generacemi – nejmladší registrované je 16, nejstarším přes 80 let. Lidí toužících po společnosti u večeře je přes 10 tisíc a překročili hranice Německa směrem do Rakouska a Švýcarska.


Společné jídlo má nejen psychický, ale i fyzický účinek. Lidé, kteří jedí a při tom sledují televizi či pracují na počítači, snědí až o třetinu více, než potřebují.
zdroj: www.thinkstock.czVšichni u jednoho stolu
Společné stolování bývalo dříve základem rodinného života. Nikdo nekoukal na televizi, neměl v uších sluchátka ani neposílal esemesky. Pokojná atmosféra u domácího jídla posilovala vztahy v rodině.
Existuje nepřeberné množství rodinných rituálů. Tu bylo nemyslitelné opozdit se o minutu, jinde zbyl na stole lístek se vzkazem: „Večeři máš v troubě.“ Jedna společná večeře prozradí o vztazích v rodině víc než cokoli jiného.
Rodinné zvyklosti se logicky proměňují v čase. Jenže mnohé z nich dnes mizejí úplně. Přitom srovnávací studie prokázaly, že dospívající ze zemí se silnou tradicí společného stolování (Itálie, Španělsko) jsou v rodinách spokojeni více a jídlo je nezdržuje, ale považují ho za důležitou tradici.
V dnešní době ubývá možností setkat se a mluvit spolu. Sezení u televize a občasné poznámky k filmu nejsou to samé jako povídat si tváří v tvář. Až dvě pětiny lidí z rodin s dětmi u nás nejsou během týdne schopny sejít se ani u společné večeře.
Přitom společné stolování přispívá podle psychologů k tomu, že se členové rodiny vzájemně neodcizují jeden druhému. Děti i dospělí se učí mluvit otevřeně nejen o svých problémech, ale také o radostech, podělit se o zážitek a projevit emoce.


Co si o tomhle trendu myslí naše celebrity? Zkusily by si pozvat úplně cizí strávníky na večeři přes internet? Přečtěte si v nové Vlastě 17/2013 s Dagmar Peckovou na obálce.

