Čechy – Kanada. Zpěvačka – herečka. Matka – manželka. Jak tohle všechno zvládáte?
Jako každá máma, někdy líp a někdy s jazykem na vestě. Ale říká se: jedno dítě – žádný dítě. Takže u nás doma žádný drama.
Spíte vůbec někdy?
Většinou přes noc. Když tedy v televizi zrovna nedávají předávání Oscarů. (smích)
Co se vám líbí na Kanadě, a co naopak na Česku?
V Praze mám ráda náhodná setkání se známými. Vyrazíte jen na nákup a vždycky někoho potkáte. V Montrealu se mi líbí, že si můžete jít večer sednout na kafe nebo zatancovat a nikde se nekouří. Pro plíce velká úleva.
Váš manžel Tomáš Plekanec je vrcholový hokejista a vám pohyb také není cizí. Sportujete společně?
Když jsme spolu chodili, hráli jsme tenis, plavali a bruslili. Teda Tomáš bruslil a já padala. (smích) Teď jsme si dali trochu oddych. Ale až začne být zase teplo a hezky, vrhneme se do toho znovu, jen nás bude o jednoho víc.
Bude Matyáš
jednou hrát hokej
jako jeho tatínek?
Dres už má. Po boku Tomáše
Plekance Lucka
jenom kvete.
Když se poštěstí a máte s Tomášem den jen sami pro sebe, co nejraději děláte?
Rádi se koukáme na filmy s Denzelem Washingtonem.
V polovině února šel do kin nový film Zdeňka Trošky Babovřesky, ve kterém hrajete jednu z hlavních rolí. Jaké bylo natáčení?
Milé, profesionální, letní, vonící po jahodách a prošpikované moc příjemnou a inspirativní konverzací se Zdeňkem Troškou a Veronikou Žilkovou.
Prozradíte nějakou perličku?
Perličku ne, ale něco pro hledače detailů. V jedné scéně jsem se při uklízení police dost drsně bouchla do hlavy. A v další, kde jsme s Honzou Dolanským, mám na čele pořádnou bouli. Ale zatím si toho nikdo nevšiml.
Co točíte raději? Komedie, detektivky, nebo pohádky?
Pohádky jsou moje srdcovka, ale při natáčení Babovřesk jsem si uvědomila, že s komediemi funguji podobně, takže bych nejraději točila rodinné komedie. Ostatně těch je pořád málo.
Na natáčení
komedie Babovřesky
vzpomíná s úsměvem
na rtech.
Jste jednou z nejznámějších českých dabérek. Je nějaká postava, která vám zvlášť přirostla k srdci?
Do dabingu mě přivedla paní Evelyna Vrbová a do teď jsem jí za to vděčná. Dabingový křest jsem absolvovala v České televizi při práci na seriálu Krok za krokem. A první láska se vždycky zaryje až pod kůži. Sice jsem musela ještě hodně nadabovat a naučit se, ale bylo to pro mě tehdy nezapomenutelný.
Jste renesanční člověk a jediné, co vám v životopise chybí, je spisovatelská či výtvarná činnost. Nechystáte nás překvapit i v tomto směru?
Myslím, že ne. Spíš se každé dva roky snažím jedno odvětví vypustit a soustředit se na to, co mě baví nejvíc. Loni to definitivně odnesl muzikál. Díky tomu teď můžu víc koncertovat a točit filmy.
Album Oheň vyšlo
v den Lucčiných
narozenin.
Je o vás známo, že jste veliká čtenářka. Jakého autora máte nejraději?
Čtu hodně v angličtině a francouzštině. Můj srdcový autor je Roald Dahl. Psal skvělé povídky, je v něm malinký odlesk E. A. Poea.
Taky je o vás známo, že máte v rukávu vždy nějaký citát. Jakým nás obohatíte dneska?
„Ten, kdo miluje hudbu, nemůže být nikdy úplně nešťastný.“
Proč zpívá Lucka i přes znalost několika cizích jazyků stále česky? Chybí jí práce na Shakespearovských slavnostech? Přečtěte si v nové Vlastě 15/2013.
