Malebné Korutany: Divočina v knížecím stylu

Paní Utnerová měla ale pro strach uděláno a taky co jíst, a tak s klidem vyčkala na manžela, než se k ní z Klagenfurtu třetí den prohrabal
 s pomocí sněžné frézy. „Jo, tady sníh umí padat,“ říká ve vyhřáté chalupě u čaje a já jí to věřím. Celé Rakousko teď v prosinci plakalo, že nemůže spustit pro jeho ekonomiku tak důležité vleky a lanovky. Sníh byl sotva na ledovcích, kromě nich jen na dvou třech místech. Náhorní plošina Turracher Hohe na přesném rozhraní Korutan a Štýrska je z nich zaručeně nejkrásnější, ne nadarmo je
 to biosférická rezervace UNESCO.

„Tady u nás se zastaví špatné počasí z obou stran, z Itálie i zvrchu z Alp,“ chlubí se paní Utnerová 
a má pravdu. Tohle místo se pyšní heslem – největší jistota sněhu v Korutanech. Naše bytná je vůbec zásobárnou historek: „To jednou přijel v červenci chlapík se slečnou v kabrioletu. Říkám mu, zatáhněte si tu střechu, kazí se počasí. Ale on neposlouchal, už aby byl se slečnou na pokoji. Jo, ráno se divil, když měl auto plné sněhu.“ V každém létě prý sněží aspoň jednou, což potvrzuji, osobně jsem na tomhle svém oblíbeném místečku zažila sněhovou pokrývku na konci června.

Dokonalá divočina

A ještě jeden utnerovský příběh: „Sedí mi takhle host v přízemním pokoji, kouká na televizi vedle okna, a najednou vedle televize
 na něj přes okno čučí jelen. No málem měl infarkt! A jiným hostům zase z balkonu ptáci odnesli všechny řízky. Je to tady prostě divočina.“ To je, ale mimořádně krásná. Do místa ve výšce 1763 metrů se dostanete ze dvou stran a obě strany jsou pořádné stoupačky plné serpentin. Nepozornost při řízení se nedoporučuje v zimě ani v létě. Když už se sem ale vydrápete, nebude se vám chtít pryč. Není tady například žádný supermarket! Vlastně tady není ani žádný obchod, kromě jednoho malinkého s farmářský
mi produkty. Pak jedny sportovní potřeby, pár restaurací a minimum hotelů a penzionů. Středem území 
je půvabné turašské jezero a blízko něj další dvě malá. Právě kolem nich vede šestikilometrová procházková trasa, 3 Seenrunde, tedy Tříjezerní. Je vysloveně lázeňská, vždyť jdete od vody k vodě (a taky kolem restaurace MeiZeit s výbornou hřibovou bramboračkou).

Vyhřívané jezero

Na jezeru jsou pozoruhodné 
hned tři věci. Za prvé patří Schwarzenbergovi, ano, tomu našemu, co má dole pod kopcem rodinný zámek Murau. Za druhé je v zimě tak zamrzlé, že přes něj lyžaře na sjezdovkách přetahuje vlekový traktor. A za třetí se v jeho části dá i v zimě koupat, protože je vyhřívaná. Tenhle unikát patří k hotelu Hochschober, který na břehu nepřehlédnete – patří 
k němu totiž taky čtyřpatrová čínská věž. Zní to praštěně? Zní, ale dobře vypadá, jako by tady uprostřed alpských výšin stála odedávna, i když ji přijeli postavit nefalšovaní čínští řezbáři. Věž byla stejně jako vyhřívané jezero nápadem majitelů, rodiny Leeb, která tady začala provozovat hotel už v roce 1929. Můžete si v ní vychutnat jógu nebo čajový obřad.

No ale zpátky k tomu teplému jezeru: do vody jsou ponořené patentované ocelové pontony, které ohřívají do plavací hloubky prostor o velikosti většího bazénu. Je velice legrační v něm plavat, nechat si sněžit na hlavu, pozorovat běžkaře na ledu kousek od vás a kachny, co s velkým gustem také využívají ohřátou vodičku.

Komorníci na sjezdovce

Speciality na vás čekají i mimo jezero. Třeba služby lyžařských komorníků. To jsou muži a ženy 
v komornických zimních uniformách, kteří jsou vám celé dny zdarma na různých místech skiareálu k dispozici. Umí poradit
 s každou trasou a každým problémem, rozdávají kapesníčky, hroznový cukr, dětem bonbony, malinovku a na jaře biozmrzlinu. Navíc jsou tady na dolní stanici lanovky zdarma k dispozici jablka a ochranný krém proti slunci, pokud se zapomenete natřít. A taky, jak říká paní Utnerová, tu jeleni dávají dobrou noc...