Slavná rocková hvězda Marianne (Tilda Swinton) přišla o hlas. Po operaci hlasivek tráví poklidnou dovolenou na slunečném ostrově v Itálii se svým mladším partnerem Paulem (Matthias Schoenaerts). Lenivá idylka je narušena nečekanou návštěvou Mariannina starého přítele z mládí, hudebního producenta Harryho (Ralph Fiennes). Upovídaný a zábavu milující Harry nepřijíždí sám. Doprovází ho jeho okouzlující a dráždivě svůdná dcera Penelope (Dakota Johnson). Nesourodá čtveřice se na první pohled rychle spřátelí a všichni si plnými doušky užívají letní prázdniny. Do prosluněných dnů se pomalu začíná vkrádat vzrůstající napětí. Stíny minulosti probouzejí ve zdánlivých přátelích temné stránky. Radost z příjemného setkání se mění v atmosféru plnou skrytých vášní, nedůvěry, podezírání a žárlivosti. Rostoucí paranoia a destruktivní chování neodvratně spějí k děsivé tragédii…
Povězte nám o vaší ztracené duši, Harrym...
Harry pracuje jako hudební producent a tvrdí že spoluutvářel dějiny Rolling Stones. Má jeden příběh, který vypráví pořád dokola, o tom jak kdysi nahrávali perkuse a bubnovali na hliníkovou popelnici. Má takových příběhů spousty a také má spousty energie a neustále něco podniká a někde poletuje a někoho pokouší a provokuje, je to bavič. A skvěle vaří a miluje tanec a miluje hudbu, hudba je jeho život. Myslím ale, že pod tím vším je ztracená duše člověka, který si přišel pro ženu, kterou miloval, která je teď už s někým jiným.
A je tu velmi zajímavý kontrast mezi Harrym, skvělým vypravěčem a Marianne, která přišla o hlas kvůli operaci hlasivek a nesmí mluvit.
Proto je skvělé, že ji hraje Tilda. V původní verzi scénáře Marianne mluvila, ale Tilda cítila, že by mluvit neměla, je to rocková hvězda po operaci hlasivek a ve filmu jsou vidět záblesky jejich dřívějšího života. Nyní se dává dohromady po operaci a je to velmi tichá osoba s mladým milencem, který je i můj kamarád. A do toho všeho vtrhne Harry jako tornádo a chce ji zpět a o to tu běží. Přijede za nimi a má s sebou mladou dívku. Všichni, Marianne, i Paul si myslí, že si začal s nějakou mladicí, ale ne, ukáže se, že jde o jeho dceru...
Povězte nám trochu o ostrově, kde se děj odehrává a jakou roli má v příběhu?
Příběh se natáčel na ostrově Pantelleria mezi Tuniskem a Sicílií. Je to skalnatý ostrov sopečného původu, ošlehaný větrem, který neustále mění směr. Když jsem vyprávěl, že natáčíme na ostrově v jižním Středozemí, všichni mi záviděli, a ano, bylo to skvělé, ale zároveň i velmi bouřlivé, často se natáčení komplikovalo, protože cesty a silnice jsou tam velmi omezené a vítr opravdu silný.
Ve filmu se zdá, že čtyři hlavní postavy jsou na ostrově izolované, a nejsou ve skutečnosti jeho součástí, ovlivňuje to nějak jejich chování?
Ano, jsou izolovaní. Jsou ve stejné situaci, jako když máte to štěstí trávit dovolenou v nějakém vzdáleném koutě zeměkoule, a tak nějak povrchně si užíváte tamní klima, jídlo a možnosti románku, ale ve skutečnosti nepronikáte do skutečného života místa, na kterém jste se rozhodli odpočívat a trávit dovolenou.
Nemůžu se nezeptat na ten nezapomenutelný tanec, který ve filmu předvádíte. Choreografii jste nacvičovali s Lucou? Jak jste se připravoval?
Pracoval jsem na něm se skvělou dámou jménem Ann Yee a taky jsem viděl skvělého britského herce Andrewa Scotta v divadle Royal Court hrát popovou hvězdu a tančil tenhle báječný tanec, byl fantastický. Ani nevím, jestli je tanečník, ale chtěl jsem to taky. A tak jsem se spojil s Ann Yee, která to s Andrewem nacvičovala. Ve scénáři k tomu tanci stojí: „Harry tančí, a tančí skvěle.“ No, já mám tanec rád a po pár sklenkách tančím, ale nikdy jsem se moc jako tanečník necítil. S Ann jsme na tom jeho tanci pracovali, ale žádná choreografie k němu není.
Opravdu? Bylo to improvizované?
Jen mi řekla, že se mám tancem pokusit vyjádřit různé tvary (směje se). Ann umí skvěle pracovat s amatéry, dovede je přesvědčit, že fyzicky vyjádřit a procítit je možné všechno. Takže na tom měla velký podíl.
Prozraďte něco o spolupráci s Tildou a Lucou, znáte se už více než 2O let. Jaké to pro vás bylo?
No, já Lucu neznal osobně. Viděl jsem jeho film Mé jméno je láska a moc se mi líbil, a líbí se mi, jak mluví o své práci. Je velmi otevřený nápadům herců. Je otevřený a flexibilní a velmi dobře se s ním vychází, ale zároveň má i některé velmi silné ideje a s Tildou ho spojuje velmi silné kreativní pouto. Myslím ale, že zbylo dost míst i pro nás a Tilda je velmi vstřícná a citlivá ke zbytku štábu, takže panovala pracovní atmosféra spojení, respektu a naslouchání. Byli jsme otevření. Všichni jsme věděli, že jejich pouto vychází z předchozí spolupráce, a bylo to tak dobře. Myslím, že jsme si všichni práci na filmu opravdu užívali, i když to zní strašně nudně (směje se). Každý si oblíbil svou roli a v každé roli bylo jisté vnitřní napětí. Role jsou velmi dobře definované. Myslím, že scénář Davida Kajganiche byl skvělý. Mě se moc líbil. A Luca se nebránil drobným, maličkým změnám. Když se řekne improvizace, zní to, jako bychom mu scénář přepisovali, ale bylo to sem tam upravení nějaké věty nebo vypuštění slovíčka, doplnění nějaké maličkosti, sem tam, aby dialog šel lépe od pusy. Davidův scénář se mi ale moc líbil - scénář byl jeden z důvodů, proč jsem na filmu chtěl pracovat, protože byl scénář tak silný.
Byla to příjemná zkušenost?
Bylo celkem intenzívní. Vzpomínám si, že po čtyřech týdnech jsem už na ostrově cítil trochu klaustrofobii, ale to se hodilo a bylo to v pořádku. Šílené. Pokud se vám z ostrova nepodaří odjet, po dvou týdnech máte dost, ale ano, byla to příjemná zkušenost.
Co vás napadá teď, když jste dokončený film viděl?
Luca je odvážný vizionář a myslím, že se nebojí dělat odvážná rozhodnutí. Je vtipný, riskuje. Miluju jeho vizuální styl a střih a scénář o čtyřech ztracených duších na ostrově ve Středozemí, mezi kterými se odehrává jakési psychosociální drama, se mi od začátku líbil.