A nemusejí to nutně být jen gigolové. Půjčit si můžete i chlupatého kamaráda - nejčastěji psa. Jak to funguje? Zajdete do půjčovny a pronajmete si vybraného pejska na hodinovou procházku - nebo třeba na víkend.
Půjčovny většinou „pronajímají“ neagresivní plemena a jejich svěřenci procházejí psychologickou průpravou, aby je nestresovalo časté střídání dočasných páníčků. Ovšem podobný „výcvik“ čeká i ony dočasné majitele, aby věděli, jak s pejskem zacházet.
Službu využívají hlavně lidé, kteří si z časových, zdravotních nebo jiných důvodů nemohou zvíře dovolit trvale chovat doma, a ti, co se teprve rozmýšlejí, zda si mazlíčka pořídit.
Nemáte čas na vlastního? Klidně si hafana vypůjčte.
JE TO MORÁLNÍ?
Pokud vám „psí půjčovny“ (mimochodem, v Česku zřejmě funguje jen jediná) připadají jako příliš konzumní záležitost, vězte, že takovou chvilkou s vypůjčeným čtyřnožcem můžete udělat i dobrý skutek - pokud se rozhodnete vzít na procházku obyvatele vybraných psích útulků.
No jasně, Japonci...
- Nápad půjčovat domácí mazlíčky se do světa rozšířil z Japonska, kde služby využívají hlavně citově vyprahlí manažeři.
- Půjčit si můžete i jiná zvířata - kočky, králíky, kozy, ovce… Ty jsou obzvláště oblíbené u chalupářů, protože fungují jako „živé sekačky“.
- Americká firma Flexpetz půjčuje i virtuální psy. Zaplatíte si za ně a stejně jako živá zvířata je musíte „krmit“, „venčit“ a „uklízet“ jim. Za odměnu budou poslouchat vaše rozkazy. Taková novodobá tamagoči…
Tam jako „půjčovné“ většinou postačí dárek v podobě pamlsků pro jejich obyvatele či finančně nenáročné zápisné. Pokud chcete zjistit, jestli podobná služba funguje v útulku poblíž vašeho domova, zadejte na internetu třeba „venčení“ spolu s výrazem „útulek“.
Mimochodem, okolo půjčování psů se vedou velmi ostré debaty. Někteří veterináři, zvířecí aktivisté i část veřejnosti namítají, že půjčovat živá zvířata je zvrácené a amorální, protože i ona mají své pocity, a když si je mezi sebou budou předávat útulky a „procházkáři“, budou dezorientovaná a nešťastná.
No - předpokládejme, že dospělý člověk, který se rozhodne venčit pejska z útulku (děti do 15 let bez dospěláka nemají šanci), ví, že si nepůjčuje knížku nebo dévédéčko.
Že chce lásku a přízeň nejen dostávat, ale taky dávat. Osobně věřím, že většina psích sirotků je za každé venčení a pohlazení vděčná.
P.S. Dnes se cítím děsně opuštěná. Nechcete si mě půjčit?