Žijete s Miss pěknou řádku let, není to už trochu rutina? Zažíváte ještě něco nového? Překvapí vás vůbec ještě něco?
Ačkoli se Miss už nevěnuji každý den, stále ji vnímám a prožívám intenzivně. Organizace má sice rutinní postupy, přesto je každý ročník v něčem jiný. Je to samozřejmě hlavně o soutěžících, o tom, jaké typy dívek se přihlásí a postoupí do finále. Opravdu mě baví castingy po České republice. Ráda se s dívkami bavím a poznávám jejich touhy a představy o životě, úspěchu, rodině. Co mě vždy pozitivně překvapí, je stálý zájem o soutěž a fakt, že české dívky jsou opravdu krásné, ale i chytré. Nejsou to většinou žádné rozmazlené fifleny, ale mladé slečny, které chtějí něčeho v životě dosáhnout.
Určitě se ale s dobou dívky mění. Jak to vnímáte? V čem „vyrostly“, a v čem naopak zůstávají stejné jako před lety?
Děvčata jsou dnes určitě profesionálnější. V tom smyslu, že vědí, co je zhruba tak čeká, umějí se připravit a přistupují k soutěži ne jako k zábavě, ale k práci či úkolu, který jim může v životě nebo kariéře pomoci. Lépe se s nimi pracuje, na druhé straně to ubírá na emocích a určité lehkosti, která je občas taky důležitá. Dříve šlo více o hru a zážitek. Co zůstává ale stejné, je skutečnost, že jsou to pořád mladé slečny, které mají své sny a přání. Přes všechnu tu suverenitu navenek jsou citlivé, nejisté a touží po tom, aby si jich svět všimnul a ocenil jejich krásu a osobnost.
Která kráska se stane
letošní Českou Miss
a převezme titul
od loňské vítězky Gabriely
Kratochvílové? To se
dozvíme už 29. března.
Logicky musí následovat otázka, jaká byla tehdy Michaela Maláčová? Vlastně jaká byla v době, kdy jí samotné vložili na hlavu korunku Miss, a jaká je dnes?
Michaela byla tehdy devatenáctiletá dívka z Brna, která se chtěla osamostatnit a vyrazit do světa na zkušenou. I ona byla navenek velmi suverénní, i když uvnitř teprve dospívala a přemýšlela, co bude v životě dělat. Sice tušila, že by mohla vyhrát, ale když to nastalo, nemohla tomu chvíli uvěřit a připadalo jí to až legrační. Velmi brzy zjistila, že se o sebe bude muset postarat sama a rozhodnout se, jak titulu využije.
Dnes se mi zdá, že jsem se rozhodla správně – titul Miss i následujících více než dvacet let jsem zúročila dobře. Dostudovala jsem, našla si svou profesi, osamostatnila se, potkala jsem muže svého života a stala se maminkou čtyř krásných děti. Mám možnost své zkušenosti i prostředky věnovat druhým – ať už českým nadaným studentům, nebo díky soutěži Miss i mladým krásným dívkám. Už vím, co nechci, a stále mám nějaké nesplněné sny. Na zkušené jsem neustále, poznávám svět i lidi a pořád mě to baví.
Když se tak ohlížíte zpět, jaká to byla cesta? Byla dlážděná spíš úspěchy, nebo taky nějakým tím pádem? Při pohledu zvenku totiž vypadáte jako hotové dítě štěstěny.
Měla jsem především obrovské štěstí na lidi a příležitosti. Ne ve všem jsem uspěla, ale v konečném výsledku se můj soukromý i pracovní život vyvíjel stále směrem k lepšímu. Podle mě musí být těžké uspět rychle a moc brzo. Co pak se zbytkem života? Já si umím počkat. A nechci usínat na vavřínech. Snažím se pořád vyvíjet a něčemu novému se učit. Vím, že člověk nemá nikdy hotovo a hlavně není nikdy za vodou!
Lidí jste i díky Miss poznala vskutku hodně, mezi nimi i výrazné osobnosti. Na koho vzpomínáte nejraději?
Je to vždy adrenalin, zda se podaří někoho získat a pak i to, jaká ta či ona hvězda při osobním setkání bude. Nejmilejší ženou byla pro mne určitě Claudia Cardinale a letos se opravdu upřímně těším na Sophii Loren.
S manželem Zdeňkem
Bakalou se Michaela
seznámila v prosinci 2004.
Svatba proběhla v utajení
v roce 2010. To už spolu
měli tři děti – Anabel, Arona
a Arama. Loni v srpnu k nim
přibyla malá Adele.
Když si člověk pročítá váš životopis, říká si, že jste dokonalý důkaz toho, že štěstí přeje připraveným. Mám na mysli fakt, že jste klidně mohla „modelkovat“ a nic moc dalšího nedělat. Vy jste ale pilně studovala a tvrdě pracovala i v jiných sférách.
Rodiče mě vedli k zodpovědnosti a práci. Vyrůstala jsem v křesťanské výchově, hodnotách, respektu a pokoře. Dědeček byl protestantským farářem, víkendy a prázdniny jsem trávila u něj na faře na jižní Moravě. Protestantská výchova je celkem přísná, ale myslím, že jsem díky tomuto prostředí i dříve dospěla. Samozřejmě nejsem vůbec svatá ani dokonalá, ale o mnoha věcech přemýšlím a nevzdávám je.
Mimo jiné jste se dala i na politiku, co vám přinesla tato zkušenost a jaký máte pocit z toho, kam se dnes dostala ODS, jejíž mluvčí jste byla v letech 2000–2003?
Byla to ohromná zkušenost. A nelituji toho. Díky tomu, že jsem zažila rok 89 a dostala se v devadesátých letech blízko k politikům, médiím a byznysu, byl to celkem logický krok. Nikdy jsem politiku aktivně nedělala, ani jsem nebyla členkou strany, ale chtěla jsem pomoci české pravici. Když jsem dostala nabídku od ODS, prostě jsem se rozhodla to zkusit. Mé představy o politice, lidech v ní a o pravicové straně se však nepotkaly s realitou. ODS podle mě dostala hodně šancí, a bohužel je nevyužila.
Jak si představuje Michaela Maláčová rodinnou idylku? A má na ni vůbec čas? Jak se poprala s porodem ve 42 letech? Přečtěte si v nové Vlastě 14/2014!