Anna Šišková: S dcerami řeším všechno

Když říká „doma“, myslí tím Bratislavu. Ale v Praze žije její mladší dcera a taky tu má často práci. Tak pendluje sem a tam.

Kde jste vlastně teď víc doma, v Bratislavě, v Praze, nebo na D1?

Základnu mám v Bratislavě. Hraju v divadle Astorka. V Praze jsem byla letos v létě jen týden, účinkovala jsem na Letní scéně divadla Studio DVA na Vyšehradě. Ale když tu mám víc práce, bývám v Čechách častěji. Nechtěla bych se vzdát ani Bratislavy, ani Prahy. Každé to město je jiné a každé mi něco jiného dává. A taky mám jednu dceru v Čechách a druhou na Slovensku.

Vídáte se s nimi často, rozumíte si spolu?

Mám úžasné dcery, které mě všude berou s sebou. Byly jsme nedávno v Itálii na jezeře Garda i s Dorotčiným malým synkem. Je moc hodný, nechal nás hodinu chodit po obchodech a vybírat šaty, seděl a byl v klidu. Každé léto si takhle někam společně vyjedeme. Někdy jen na dva tři dny, jindy na týden. Teď jedeme do Chorvatska, za kamarádkou, která tam má dům. Miluju totiž vodu a moře.

S dcerami jste si zažila i hodně těžkých chvil, probíráte s nimi život?

Řeším s nimi všechno. Někdy mám pocit, že já jsem dcera a ony moje matky. Hlavně když mám potíže, tak se k tomu rázně postaví a řeší. Starají se o mě, když se neozývám, hned volají, co se děje. A taky vidím, že opakují některé moje zvyky. I zlozvyky, samozřejmě. Jenže když jim něco řeknu, hned mi to vrátí: „Vždyť ty to taky děláš!“

Obě se věnují umění…

Dorotčin otec byl hudebník, Terezčin režisér. Jsou asi po nich. A hraní mají po mně. Terezka studuje režii a hraje. Dorotka je zpěvačka, má svou kapelu, napsala i knihu, jmenuje se Fulmaya a je o jejím putování a životě v Nepálu. Na Slovensku měla ohromný úspěch, teď vychází i v Čechách. Žila v Nepálu několik let, má tam cestovku, která funguje skvěle, i když teď Dorotka turisty sama neprovází, protože má miminko. Zastupuje ji výborná náhradnice.

Nebála jste se, když se vydala tak daleko?

A to by nějak pomohlo? Děti stejně rodiče neposlouchají. A moje dcery zvlášť! Mají známé rodiče a často to neměly jednoduché. Obě dvě jsou velké osobnosti. Můžou si dělat a dělají, co chtějí.

To jste ideální matka!

Ale ne všeobecně – myslím v umění!

Jak jste vycházela s maminkou vy?

Krásně. Hodně mi pomáhala s dětmi, měla s nimi úžasný vztah, stejně jako se mnou. Přijela třeba na dva měsíce, přenechala jsem jí kuchyň a mohla jsem odpočívat nebo se věnovat práci.

A co tatínek?

Otec zemřel, když mi bylo 16 let. Byl dost autoritativní, pravý chlap, moje bratry držel hodně zkrátka, mne už tolik ne, protože byl nemocný. Proto asi hledám silné partnery. A nedopadá to dobře...

Vraťme se k vaší lásce k vodě. Nejste vodní znamení?

Jsem Rak, vodu potřebuju. Teď v létě to mám tak, že přes den píšu a večer si chodím zaplavat. Každý den.

Vy píšete? To o vás nevíme...

Jedno vydavatelství v Bratislavě mě požádalo, abych napsala – cokoliv. Ale aby tam byly recepty. Hrozně ráda totiž vařím, a to se o mně ví. Už jsem byla kolikrát i v televizi. Vymýšlím si svoje vlastní recepty. Ale kuchařka to nebude, spíš takové povídky z mého života. Pro toho, kdo mě chce poznat, cestovat se mnou, něco dobrého si uvařit. Je to takový náhled do mé duše.

Měla jste někdy spisovatelské ambice?

Vůbec ne. Ale jednou jsem byla měsíc v Nepálu na ajurvédském léčení, a jelikož jsem se tam nudila, psala jsem si deník. Ten jsem poslala přátelům, kteří se hrozně bavili a přeposlali texty do jednoho vydavatelství. Tam je chtěli vydat, ale musela bych dopsat sto stran. Což jsem nikdy neudělala. Teď jsem se k psaní vrátila. Ale já nejsem spisovatelka, jen se snažím pojmenovat, co vidím.

Anna Šišková miluje vaření a dobrou kuchyni. Jak to dělá, že nepřibírá? Čím řeší své vztahové trable? A co momentálně připravuje? Přečtěte si to a mnohem více v nové Vlastě 35/2014!