Co je schiaccia briaca a co má společného s Napoleonem?

Legenda vypráví, že Venuši Tyrhénské se při koupeli v blankytném moři roztrhl perlový náhrdelník. Sedm perel zůstalo plavat na hladině a vytvořilo sedm ostrovů. Největším a nejhezčím z nich je Elba.

Jen málokde najdete tolik krásy na tak malinkém prostoru. Rozeklané pobřeží se příkře svažuje do moře a mezi skalisky se schovávají malinkaté zálivy a romantické pláže.

Vnitrozemí ostrova vyzařuje pro změnu pravý toskánský šarm. Kdysi pradávno byla totiž Elba součástí italské pevniny, a krajina je tu proto kopcovitá stejně jako v Toskánsku, a díky vlhku od moře stále zelená. Olivové háje na stráních kopců, vinice, ovocné plantáže a romantické venkovské usedlosti návštěvníkům připomínají pestrobarevné obrazy.

Nejkouzelnější pohled na tohle všechno je z paluby plachetnice. Ostrov je zaslíbeným rájem pro potápěče a jachtaře z celého světa. Zálivy jsou během celého roku plné zaparkovaných lodí, loděk a bárek všeho druhu.

Když se potom večer zlátnoucí sluneční paprsky snášejí na hladinu moře, aby se nechaly ukolébat ke spánku rytmem pohupujících se vln, vyměňují mořští vlci pruhovaná trička za elegantní bílé obleky a vyrážejí do přístavů na dobrou večeři.

Flekatý dort

Docela určitě si jako předkrm dříve či později zvolí salát z vařených chobotnic a brambor. Protože tak jako na Elbě umějí změť chapadel uvařit málokde. Tím tajemstvím je prý vařit je natřikrát.

A s největší pravděpodobností si také dají cacciucco, což je toskánská specialita, kterou místní kuchaři dovedli doslova k dokonalosti. Talíř husté rajčatové polévky s kupou ryb, škeblí a mořských potvor zaručeně nezklame nikoho.

No a jako dezert rozhodně jednoho dne všichni cestovatelé ochutnají sladký chlebíček schiaccia briaca. Vypadá sice trochu podivně s těmi svými červenými skvrnami, ale nebojte se, jsou od slaďoučkého likéru a celý dortík úchvatně voní po muškátu a sušeném ovoci.

Tak to je odpověď na otázku z titulku.

Císař císařem

Nemáte-li jachtu a nechcete si ji ani půjčovat, nezoufejte, na ostrov se dostanete i tak. Z italského Piombina vyplouvá denně několik trajektů do přístavu Portoferraio. Cesta na ostrov vzdálený necelých dvacet kilometrů od pobřeží netrvá ani hodinu.

Portoferraio je největším městem na Elbě. Své sídlo tady měl i Napoleon. Léto ovšem trávil v daleko skromnější vilce San Martino nedaleko odtud.

Na Elbu byl francouzský císař 3. května 1814 poslán do exilu po vynucené abdikaci a podepsání Smlouvy z Fontainebleau. Strávil tady přesně devět měsíců a jednadvacet dnů. Byl jmenován císařem ostrova a měl k dispozici osobní gardu čítající šest set mužů. Vládnul pouze formálně, v okolních vodách hlídkovaly britské lodě.

Napoleon provedl na ostrově řadu ekonomických a sociálních reforem. Ale 26. února 1815 uprchl zpět do Francie a po porážce v bitvě u Waterloo byl internován podruhé, tentokrát na ostrově Svatá Helena v Atlantickém oceánu.

V kostele Chiesa della Misericordia v Portoferraiu se každý rok pořádá mše v den, kdy malý velký císař zemřel. Mají tu i bronzový odlitek jeho ruky a posmrtnou masku.

Nejkrásnější na ostrově

Úplně jiná atmosféra dýchá pro změnu z křivolakých labyrintů měst v kopcích. Capoliveri je zřejmě nejkrásnější a nejútulnější z celého ostrova. Klidné, ale zároveň plné života soustředěného kolem restaurací se stolky přetékajícími do úzkých uliček a náměstí plných koček.

Jeho obyvatelé odtud mohli kdysi dokonale střežit pobřeží. Dech beroucí výhledy jsou dnes atrakcí pro turisty. Je odsud vidět až k přístavu Porto Azzurro, který stráží španělská pevnost ze šestnáctého století, v níž je dnes vězení. I samotné městečko se původně jmenovalo podle ní - Porto Longone. Od roku 1947 je Porto Azzurro neboli „azurově modré“, tak jako vody této zátoky.

Nevkusu vstup zakázán!

Původním obyvatelstvem ostrova byli Etruskové, kteří ostrov osídlili v sedmém století před naším letopočtem. Pak si sem na čas odskočili Římané těžit železnou rudu. Průmyslovým ostrovem byla Elba s přestávkami až do minulého století. Pobřeží je dodnes poseté rezavějícími pozůstatky pecí a železáren.

Většina z nich vzala zasvé při bombardování během druhé světové války. Od té doby už nic nebránilo tomu, aby si Elba mohla obhájit pověst rajské zahrady. Tu si mimo jiné získala i zákonem, který ji chrání před zlým snem stavebních nevkusností, které se jinde staly už zlou skutečností.

Nechte se k výletu na méně obvyklý prádzninový ostrov nalákat turistickým spotem:

Rady pro váš výlet:

• Na Elbu se dá dostat autem z přístavu Piombino Marittima. Trajekty dvou námořních společností, Toremar a Moby Lines, vyplouvají prakticky jeden za druhým. Zhruba po hodině plavby se dostanete do přístavů Portoferraio, Porto Azzurro nebo Rio Marina. Cena za osobu 5 až 10 eur, za auto 30 až 50 eur.
• Na ostrov se dá dostat taky letecky. Letiště leží v blízkosti Marina di Campo, většina letů sem míří z velkých italských měst.
• Jako suvenýry si turisté odvážejí kameny a minerály, víno, likéry a Napoleona ve všech podobách.