Na Mělník za Ludmilami: víte, kolik jich tady bylo?

Zámek rozhodně nepřehlédnete. Stojí na tak vyvýšeném území nad vodami, že přímo poutá oči. A zrovna ta vyvýšenina je pro jeho osud velmi důležitá, takže si řekněme, co je zač:

Asi před dvěma sty miliony let, v druhohorách, se na dně moře, které v Čechách bylo, vytvořily mohutné vrstvy usazenin. Ty se pak proměnily ve slepence pevných hornin, pískovců, opuk a hlinitých slínů. To se jmenuje „česká křídová tabule“ a její součástí je i protáhlý terénní hřbet, který se vypíná podél pravého břehu Labe před ústím a při ústí řeky Vltavy. Za tímto hřbetem se táhne široké údolí, kudy nyní protéká jeden z labských přítoků, říčka Pšovka. Původně tady teklo samotné Labe, které si později vyhloubilo řečiště o kus dál.

Odjakživa je zde příjemné klima, a tak tady lidé žili už v době kamenné. Ale to je samozřejmě k Ludmile ještě daleko...

23 královniček

V době, kdy se postupně sjednocoval český stát, tady žili Pšované. A ti sídlili, jak je zjevné ze jména, na hradě Pšov. I když se neví přesně, kde stál, historici si myslí, že byl právě tady na Mělníku.

Podstatné ale je, že Pšov se stal sídlem Vratislava, jehož maminkou byla právě Ludmila. Říká se, že Ludmila přinesla do českých zemí nejen křesťanskou víru, ale založila tady na Mělníku už i první vinice. Podmínky tu pro ně byly ideální, totiž časté mlhy i mikroklima. Ludmila, která byla babičkou slavného knížete Václava, to tady měla hodně ráda, a tak ji tu i pohřbili.

Tím ale výčet proslulých místních žen nekončí. Od 10. století zde žilo postupně 23 českých královen a princezen. Za Karla IV. tady často pobývala i jeho poslední manželka Eliška Pomořanská. Nechala tu postavit kapli zasvěcenou tehdy svatému Ludvíkovi, dnes svaté Ludmile.

A sám Karel zámek i město podporoval. Pod zámkem nechal postavit základy historického sklepení ve třech poschodích - do toho se dodnes můžete podívat. A jak víme ze školy, nechal sem dovézt vinnou révu z Burgund.

Básník sice praví, že s chutí českého vína nebyl původně úplně spokojen („To že je víno? Tenhle kvas? Vždyť křiví ústa, láme vaz!“). Ale to byl jen chvilkový rozmar vladaře. Šlo o dnešní Rulandské modré, takže uznejte, že se nebylo nad čím šklebit.

Ještě jedna Ludmila

Jako poslední na zámku sídlily manželky Jiřího z Poděbrad. Během 17. století se stal vlastníkem rod Černínů. Poslední černínská dědička se jmenovala Marie Ludmila - a co je důležité, vzala si Augusta Antona Lobkowicze. A právě tahle rodina Lobkowiczů vlastnila zámek až do příchodu komunistů. Naštěstí se jim opět vrátil, takže ho mohou znovu spravovat. Současný majitel Jiří Lobkowicz nechal zámek rekonstruovat.

Na prohlídku zámku si nechte dost času. Zaujme vás určitě už výstavní nádvoří, z něhož uvidíte pozoruhodné různorodé komíny. Pochůzku lze odstartovat třeba v místní cukrárně u kávy, která vás díky historickému nábytku naladí na putování časem. Určitě nepřehlédněte sluneční hodiny nesoucí latinský nápis:

„Stín ukazuje, kolik je hodin, nepoznáš však podle stínu, co jsi, dokud nepřijde stín tvé smrti.“

Ale to si tak neberte, zatím je dost času k životu. Třeba při ochutnávce vína ve sklepě. Můžete si ho objednat, nebo si koupíte lahvinku domů.

Nejznámějším mělnickým vínem je víno Ludmila. Stáčí se do originálních lahví, tzv. „kalamářů“. Říká se, že když počátkem 20. století archeologové našli na nádvoří úlomky z kameniny a složili je, získali keramickou lahev z doby Karla IV. A právě tento tvar se používá dodnes.

Ještě pár poznámek k výletu:

• Víte, proč se vlastně Mělník jmenuje Mělník? Zřejmě podle kopce, na němž stojí, jehož hornina se větráním rozpadává, mělní.

• Počátkem 20. století byl na Vltavě vybudován hořínsko-vraňanský plavební kanál. Jeho dominantou jsou plavební komory v Hoříně, dobře viditelné z vyhlídky od zámku. Vypadá opravdu pěkně a dá se k němu dobře dojet autem i na kole.

• Mělnický zámek je otevřený celý rok. Prohlídky jsou denně od 9.30 do 17 hodin, buď s průvodcem, nebo individuálně. Pokud chcete s průvodcem, začíná se vždy v celou hodinu, od 10 do 16 hodin.