Díváte-li se na Bubeneč jako na součást Prahy, splyne vám a jaksi ztratí ostré kontury. Projdete-li ji přísně ohraničeně, objevíte zcela nový svět. Pro přehled vám doporučujeme pohlédnout do „tváře“ Bubenče svrchu. Nejlepší bude, když se vyšplháte za zády studentů na jednu z technických vysokých škol. A uvidíte ji - Bubeneč jednu.
Dáme sraz na Kulaťáku?
Kdysi tady býval knížecí ovčinec a Bubenči se říkalo Ovenec. Ale léta šla a tichá pošta našich předků fungovala a z Ovence se stala prostým komolením Bubeneč. Je jí něco málo přes sto let. A ovce vytlačili lidé, kteří zjistili, že je tu pěkně.
Středem Bubenče se chodí i jezdí dokola. Kdo se ani jednou nezasekl na Kulaťáku, nezná místní atmosféru.
Architekt Engel - rektor ČVUT - vytvořil urbanistický plán, který se jako jediný mezi válkami realizoval. Středem Engelova plánu je podkovovitý útvar Vítězného náměstí. Kulaťáku. Z něj se paprskovitě rozbíhají hlavní třídy. Systém je doplněn šachovnicemi vedlejších ulic s nepravidelnými bloky domů. Což je vidět na plánech nebo z nadhledu. Engelův návrh však nebyl zrealizován zcela. Do blízkého budoucna se ale počítá s dostavbou.
(Engel byl také autorem Masarykovy studentské koleje a vymyslel uspořádání zdejších vysokoškolských budov.)
Z ptačí perspektivy vypadá Vítězné náměstí jako ornament.
Afrika uprostřed Dejvic
Vmotáte-li se do šachovnice, objevíte nedaleko Kulaťáku, na rohu Slavíčkovy ulice, Pelléovu vilu. Byla postavena v novorenesančním stylu v roce 1890. Architektem i stavitelem byl Rudolf Koukol. Jméno dostala po francouzském generálovi Josephu Pellém, který byl od února 1919 náčelníkem francouzské vojenské mise v ČSR a zároveň náčelníkem hlavního štábu. (Jen tak pro zajímavost. V červnu 1919 byl tenhle Francouz hlavním velitelem Československé armády.)
Dnes je tu galerie Anderle, takže tu najdete kresby, grafiky i malby Josefa Anderleho. Ve vile se ale pořádají i pravidelné výstavy jeho kolegů. A úplně nahoře je přehlídka toho, co si malíř přivezl ze všech svých cest po světě od roku 1964: postavy vyřezané ze dřeva, tzv. primární umění Afriky.
Na několika metrech čtverečních je tu fantazie lidí desítek kmenů černého kontinentu. Tady je důkaz:
Kde se chodí kanály
Procházka Bubenčí musí nutně v nějaké její fázi vést kolem Vltavy. Cestou k ní lze projít třeba Papírenskou ulicí, v jejímž středu je unikátní technická památka. Čistírna odpadních vod.
Sloužila Praze od roku 1906 a byla v provozu celých šedesát let. Jejím autorem byl Angličan Lindley, který vlastně do Prahy přijel posoudit dva místní projekty. Posoudil je, nevybral ani jeden. Inspiroval se jimi a vytvořil čistírnu sám. Na nároží každého křídla stojí 30 m vysoký komín se zdobnou hlavicí. Ten pravý sloužil k ventilaci podzemí a levý byl kouřový a odváděl spaliny z parních kotlů.
Nejzajímavější částí budovy je ale její podzemí... Je to naprosto monumentální prostor. Takový, takový... chrámový. Tahle technická památka stojí za výlet!
Nechte se povést zdejším Ekotechnickým muzeem:
Tip redakce
ZNÁTE ZE ŠKOLNÍCH LAVIC: PARNÍ STROJ
V prostorách čističky se ukrývá ještě jeden technický skvost - Božkův parní stroj. V září 1815 se poprvé na evropském kontinentu rozjel vůz poháněný parou. Jeho stavitelem byl Josef Božek.
Jen tak mezi námi, Božek si získal skutečný věhlas kuriózně: Sestrojil umělou ruku pro knížete Ypsilantiho. Ten přišel o tu svou v bitvě u Chlumu. A pro ruského důstojníka Danilevského sestrojil pro změnu nohu.
Dalším lákadlem je parní stroj Breitfeld - Daněk. Ten byl vyroben už v roce 1903.
Desatero výletníka, který si nenechá zkazit náladu:
- Mějte na paměti, že potkáte-li zakaboněného člověka, má asi nějaký svůj osobní důvod a vás se to vůbec netýká.
- Až vás uhoněný číšník obere o pár korun, nemějte mu to za zlé a zeptejte se ho, jak ještě jinak můžete financovat jeho rodinu, a nabídněte mu třeba zbytek svačiny.
- Až potkáte neochotného průvodce, pošlete ho na pivo a proveďte návštěvníky sami nějakými smyšlenými humornými historkami.
- Když začne pršet, vězte, že vám déšť omyje zablácené kolo.
- Neposlušné děti můžete zavřít do hladomoren, kterých na hradech najdete nepočítaně.
- Otrávené spoluvýletníky můžete poslat delší cestou, která je vždy prokazatelně k mání.
- Hašteřivé manželky lze kdekoliv „zapomenout“.
- Totéž lze udělat s nerudnými manželi.
- Výlet je radost, nikoliv pokus o rekord v délce trasy, časovka nebo boj o nejvyšší vrchol či nejhlubší poklesek.
- Vězte, že není na světě místo, které by bylo úplně nezajímavé!