Především nesmírně inteligentní, s obrovskou grácií i nadhledem a úžasným vztahem k rodině.
A možná tomu nebudete věřit – ale velmi, opravdu velmi ráda uklízí...
Vnímáte nějaké odlišnosti v pojetí politiky ženami a muži?
O různých pojetích politiky muži a ženami se hodně mluví, ale není na to tak jednoduchá odpověď, jak by se zdálo. Mezi oběma pojetími totiž není žádná ostrá, jasná hranice. Ano, ženská politika je empatičtější, umíme se vcítit do konkrétních problémů, vnímáme proto komplexněji život jako takový i normy, které schvalujeme.
Muži si stanoví cíl, promyslí ho a jdou ho uskutečnit, a tyto fáze mají jistým způsobem oddělené. Nejsou to však nějaké opačné světy, kdepak, ta hranice je spíše v jednotlivých důrazech. Muži všechno vnímají více individualisticky. Jsou od přírody určeni k tomu, aby vynikli, byli vůdci smečky, jsou proto soutěživější, ambicióznější.
Co se vám na mužích líbí?
Rozhodnost. Mám ráda muže, který si srovná v hlavě, co má udělat, a postupuje po krocích – promyslí, rozhodne a pak udělá… Když už se muži rozhodnou, pak už nad tím moc nehloubají, zatímco já ještě někdy zvažuji, jestli by se někde nemělo něco přidat nebo něco ubrat. Líbí se mi tedy rozhodnost u mužů, ale podložená tím, že si nejdříve dobře zanalyzují situaci.
Velmi se mi také líbí, když jsou muži zdvořilí, šarmantní, galantní. Nemám ráda sebestředné týpky, kteří se považují za centrum všeho dění. Baví mě ten starý svět, kdy muži byli džentlmeni. To je vlastně můj ideál muže: uvážlivý, chytrý, rozhodný a nekonečně galantní.
Někteří muži by vám asi smutně odpověděli, že už nemohou být galantní, protože by se vystavili riziku osočení z harašení…
Myslím, že z harašení by je osočilo asi tak půl procenta nějakých podivných aktivistek.
Miroslava Němcová o sobě říká, že jsou chvíle, kdy je dokonalou hausfrau. Miroslava Němcová s manželem. Na rodinu nedá dopustit.
A co máte ráda na svém ženství?
Všechno. Jsem ráda, že jsem žena, moc mě bavilo a baví být matkou, našla jsem smysl života v rodině. Na mém ženství bych neměnila nic. Někdy bych si samozřejmě mohla přát mít méně vrásek nebo nižší váhu, ale jinak jsem šťastná, že jsem ženou. A jsem šťastná, že ženy a muži patří neoddělitelně k sobě. Nevidím svět rozdělený na ženský a mužský. Je to jeden svět žen i mužů.
Kdykoli vás vidím, jste velmi elegantně oblečená. Baví vás zabývat se oblečením?
Jako asi každou ženu mě to dříve ohromně bavilo. Přiznám se však, že v poslední době mě to poněkud opouští, beru to stále více jako povinnost. Nebaví mě neustále vymýšlet, co si mám vzít na sebe, mám pocit, že mi to krade čas. Proto jsem to maximálně zjednodušila. Někdy bych se měla za den třikrát, ale třebas i pětkrát převléknout k různým příležitostem. V jediném dni třeba vyřizuji běžnou agendu v kanceláři, pak přijde na návštěvu nějaký pan velvyslanec nebo jiná oficiální návštěva, poté odkráčím na schůzky nebo na jednání, jinde přednesu projev, pak třeba jdu na oficiální oslavu…
A nechce se mi neustále se převlékat. Takže mám základní šatník a v něm neutrální věci ve stylu „nic proti ničemu“ – základní kostým, základní sérii halenek. Všechny proměny pak řeším za pomoci doplňků – šátků, šál, náušnic, bižuterie, šperků. Ty promění základní oblečení žádoucím směrem, více slavnostním nebo více pracovním a barevně ho oživí.
Margaret Thatcher procházela při své politické kariéře různými barevnými obdobími svého oblečení. Děje se u vás něco podobného?
Děje. Vždy mě v některém období pohltí nějaká barva a tu potom upřednostňuji. Před čtrnácti lety jsem do sněmovny nastoupila s vášní pro námořnickou tmavě modrou. Pak její místo zaujala čokoládově hnědá, která postupně proměňovala můj šatník i doplňky směrem k teplejším barvám. Poté zvítězila černá, což je nejpraktičtější barva.
Jenže moje maminka už na to mé černé období po pár letech neměla nervy, a kdykoli jsem s ní mluvila, říkala mi: „Prosím tě nenos už tu černou, vezmi si cokoli jiného, jen ne černou. A udělej něco s vlasama.“ Takže na její popud jsem černé období začala oživovat a teď se častěji snažím ladit spíše do světle šedé.
Co je pro vás nejhezčím odpočinkem?
Když přijedu domů do Žďáru nad Sázavou, dorazí děti a vnoučata a já jim vášnivě ráda vařím a také vášnivě ráda uklízím od sklepů až po půdu. Uklízení je pro mě úžasný relax. Uklízím ve sklepě, v garáži, převlékám postele, baví mě rovnat ručníky do komínků, prostě dělat věci, o kterých bych si normálně řekla, že blázním a ukrádám si čas. Pak mě baví vymýšlet, co budeme obědvat, co budeme večeřet, jít nakoupit, všechno to chystat. Prostě jsou chvíle, kdy jsem dokonalá hausfrau. A baví mě to tak, že bych to klidně dělala i profesionálně.
Jaké jídlo nejraději jíte a jaké jídlo nejraději vaříte?
Mám ráda jídla, kde je hodně zeleniny. Miluju špenát a k tomu třeba králíka. Ale nejraději vařím to, co chutná mé smečce, což rozhodně není plná mísa zeleniny. Milují svíčkovou, zvěřinu a ryby.
Máte nějaký svůj originální recept?
Originální asi moc není, ale je můj nejoblíbenější. Je to dezert, dělám ho hlavně na podzim. Uvařím jablka, smíchám je s uvařeným pudinkem, do toho dám rozinky s rumem a celé to proložím piškoty. Pak to zchladím a nakonec ještě trošku poleju rumem a přidám šlehačku, což samozřejmě vážně naruší všechna má dietní předsevzetí. Nikde jsem tento recept zatím neviděla, takže možná je i trochu můj originální.
Říkáte, že ráda uklízíte. Jako bych už slyšel hlas mnoha lidí: „Proboha, tak ukliďte i v tom státě!“ Co byste řekla lidem, kdyby za vámi přišli s takovou výzvou?
Řekla bych, že to není tak snadné jako přijít domů a vygruntovat. Doma jsem paní té své smečky. Nikdo mi do toho nemluví, naopak všichni rádi zmizí. Jenže v politice na to nejsem sama. Úklid ve státě je tedy něco úplně jiného než doma. V politice je nutná dobrá vůle všech zúčastněných, jeden člověk nezmůže prakticky nic. Tím nemyslím, že by o to neměl usilovat, ale je to neporovnatelně těžší než uklidit dům od sklepa až po půdu.
Myslíte si, že dobrá vůle k úklidu přijde?
Ale ona je a ukazuje se. V minulých volbách udělali sami voliči pořádek tím, že na kandidátních listinách vyškrtali ty, které nepovažovali za vhodné, aby je zastupovali. To byla přece úžasná, enormní změna, která se v těchto volbách projevila. A vláda také uklízí. Dnes například sklízí naprosto nezaslouženou kritiku za to, jak vylézají na povrch různé korupční případy. Ale to přece všichni chtěli, aby vylezly na povrch.
Tato vláda nechala naprosto volný průchod spravedlnosti, ať dělá všechno, co dělat má. Kauzy, které byly drženy pod pokličkou, vyskočily z hrnců ven, jsou vidět, píše se o nich, jsou vyšetřovány, a to je přece dobře. Je to obrovský úspěch této vlády, že dovolila, aby byly pokličky odstraněny. Na ty kauzy není hezký pohled, to jistě ne, ale věci se pohnuly, začínají se řešit a po tom přece všichni volali.
CO JE PODLE MIROSLAVY NĚMCOVÉ POVINNOSTÍ POLITIKŮ? DÁVAT LIDEM NADĚJI. VÍCE SE O TOM ROZPOVÍDALA V ROZHOVORU PRO VLASTU Č. 38/2012.