Nejlépe objeďte tento kraj na kole. A Lomikara ani posledního soudu se nebojte. Jo a taky se ničemu nedivte, Chodové jsou prostě takoví „sví“.
Podívejte se třeba, jak letos slavili Svatovavřineckou pouť a Chodské slavnosti:
Když stojíte u pomníku bitvy u Domažlic, obhlížíte samu západní hranici Čech. Tvrdí se o ní, že je pod ochranou ňader Matky boží, která se dmou na obzoru.
Po nějakou dobu ona ochrana snad i fungovala. Místním se po staletí dostávalo svobody a svébytnosti téměř nevídané. Ale pak se něco zvrtlo... a do stejných míst dolehla památná věta Jana Sladkého, řečeného Koziny: „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne zvu tě na boží súd.“ Byla potvrzením konce svobody zdejších lidí. Těch, kteří žili v okolí Domažlic na území zhruba jedenácti vsí a střežili zemskou hranici.
Domažlice a Chod a pes
Chodové se jim říkalo. Od nepaměti. To proto, že pravidelně obcházeli hranice. Nevypadá to nijak náročně, ale nebyla to práce jednoduchá, protože hranice vedly nepřehlednými lesy. Ale za to se jim dostalo v období raného feudalismu velkých výsad. Tedy především oné svobody!
Chodským správním centrem bývaly Domažlice. Měli tu i vlastní soud fungující pro oněch jedenáct vsí, které spojovala ještě pečeť a prapor. Budově soudu se říká dodnes Chodský hrad a je v ní muzeum, kde se krok po kroku odkrývá, co je románová podoba Choda a co je Chod původní.
On totiž Chody dotvořil ve svých Psohlavcích Jirásek tak, že se sami nestačili divit.
Až do Alšova uměleckého zásahu měli Chodové na svém praporu pár plstěných bot. Logicky, vždyť chodili. Alšovi se ony boty asi nelíbily a také nekorespondovaly s názvem knihy, kterou dostal od Jiráska k ilustraci, a tak se na praporci objevila psí hlava.
Ano, psi se tady používají, ale... jak to tak nějak opatrně napsat. Je to, pravda, jen pro silnější povahy, ale ze psí kůže se tu dělají dudy.
Tip redakce
Chodské koláče
Nejlépe z poloviny hladké a poloviny hrubé mouky, zadělávané máslem nebo sádlem, pokryté černými povidly, mákem a také tvarohem. Ornament, který vzniká při střídání náplní na tradičním chodském koláči, připomíná chodské pohraničí. Maková a povidlová náplň představují střídání lesíků a pastvin. Rozinky a mandle nám mají připomínat zdi rozpadlých stavení.
Tradiční koláč je lokální pochoutkou.
Vsi krásné, malované
- Pověstný Kozina (jmenoval se Jan Sladký a Kozinu dostal po bývalém majiteli statku, který Sladcí koupili) se narodil v nedalekém Újezdě.
- Soupeřil s Lomikarem - v reálu Lammingerem (svobodný pán Lamminger z Albenreuthu), který koupil panství a usídlil se v nedalekém Trhanově.
- Kozinův duch tu prý nikde nebloudí, zato v Tlumačově se prý zjevuje duch Lammingera. Jednou se kutálí jako ohnivý sud, jindy se objeví jako zeď.
- O kraji psali vedle Jiráska další rodáci z nedalekého Klenčí pod Čerchovem, Jindřich Šimon Baar a Jindřich Jindřich. Baar tu má své muzeum. Jindřich jen pamětní desku, ale jemu zasvěcený stánek je přímo v Domažlicích.
- Severně od Klenčí je vesnice Postřekov. A sem by se prý bál i Kozina. Povídá se totiž, že tu žijí pěkně ostré ženské. Tahle pověst vznikla v dobách, kdy většina mužů ve vesnici pracovala jako komínáři, kteří hodně cestovali za prací, a ženy se musely samy postarat o celé grunty.
- Chodská keramika se dodnes vyrábí a ručně maluje v Bořicích na Domažlicku.
- Krásné vzory se objevují i na místních krojích. Odbornicemi na to správné zdobení byly například sestry z Mrákova. Vzory, kterými místní vyšívačky zdobily kroje, jsou dokonce ve vitrážích místního kostela.
Vzory na keramice pocházejí z prvků na chodských krojích. Typické jsou pestré kytice na bílém či černém podkladu.
Desatero výletníka, který si nenechá zkazit náladu:
- Mějte na paměti, že potkáte-li zakaboněného člověka, má asi nějaký svůj osobní důvod a vás se to vůbec netýká.
- Až vás uhoněný číšník obere o pár korun, nemějte mu to za zlé a zeptejte se ho, jak ještě jinak můžete financovat jeho rodinu, a nabídněte mu třeba zbytek svačiny.
- Až potkáte neochotného průvodce, pošlete ho na pivo a proveďte návštěvníky sami nějakými smyšlenými humornými historkami.
- Když začne pršet, vězte, že vám déšť omyje zablácené kolo.
- Neposlušné děti můžete zavřít do hladomoren, kterých na hradech najdete nepočítaně.
- Otrávené spoluvýletníky můžete poslat delší cestou, která je vždy prokazatelně k mání.
- Hašteřivé manželky lze kdekoliv „zapomenout“.
- Totéž lze udělat s nerudnými manželi.
- Výlet je radost, nikoliv pokus o rekord v délce trasy, časovka nebo boj o nejvyšší vrchol či nejhlubší poklesek.
- Vězte, že není na světě místo, které by bylo úplně nezajímavé!