Kde tu energii pořád berete?
Asi jsem se s ní už narodila. Potřebuji ji i k tomu, že ráda dělám hodně věcí najednou. Jenže když mi pak dochází a jde na mě únava a spánek, jsem celá nesvá, protože mám špatné svědomí, že všechny ty věci nestihnu udělat.
Co vás nabije, když se takhle cítíte?
To je pak se mnou k nevydržení. Potřebuju ticho, vanu a trochu spánku, nejraději na gauči u televize. Tedy to když se rozhodnu odpočinout si během dne, jinak spím samozřejmě v posteli.
Jste frontmankou německé rockové kapely Die Happy. Jak zvládáte neustálé pendlování mezi Českem a Německem?
Hodiny ve vlaku nebo na dálnicích mě už moc nebaví. Ale protože to zvládat chci a musím, dělá se mi to snadněji. Samozřejmě se vždycky ráda vracím domů do své postýlky.
Německá kapela Die Happy, ve které
je Marta frontmankou, oslaví letos
dvacet let. Pro své fanoušky chystají
nové album a velké podzimní turné. V roce 2009 si společně
s Ondřejem Hejmou, Darou
Rolins a Paľo Haberou
vyzkoušela roli porotkyně
v soutěži Česko Slovenská
SuperStar.
Několik let jste v Německu také žila. Chtěla byste se tam zase vrátit?
Zatím ne, ale člověk nikdy neví, co mu přijde do cesty... Čím dál víc lidí se stává nomády a jezdí za prací. No, nechám se překvapit, ale nějak to teď cítím spíš na Čechy.
Jaký je hlavní rozdíl mezi životem u nás a v zahraničí?
Já moc neporovnávám a ani nechci. Mně je dobře tady i tam. Přátele si člověk naštěstí může vybrat sám a já mám tady i v Německu úžasné kamarády. Německo je dál, ale Česko ho dohání. V českých hlavách, zvyklých na jiné časy, to bude sice ještě trvat, ale jsem pozitivní a věřím, že brzo získáme zpět svoji identitu. Snad se nezklamu.
Na svém kontě už má Marta
i pěknou řádku hudebních ocenění. Se svým tátou, hudebníkem a frontmanem
legendární kapely Olympic Petrem Jandou,
se často potkávají i při koncertech.
Co vás na Česku nejvíce štve?
Češi sami o sobě říkají, že jsou závistivý národ, to ale nedokážu posoudit. Možná mi spíš vadí bordel – komu co upadne, nechá to tam ležet. Přitom třeba v Praze je skoro na každém rohu koš. Nechápu, že je někdo tak líný a to, co nepotřebuje, hodí klidně na chodník! Taky mi vadí, že u přechodů pro chodce se auto neuráčí zastavit. Často na křižovatce pomáhám starším dámám, které mají strach do té ulice vkročit. A vůbec chování řidičů! Čím větší auto, tím větší * v něm sedí... Ale to bude asi celosvětový fenomén.
Loni jste se kvůli charitě svlékla a nafotila snímky s miminkem. Kdybyste dostala nabídku nafotit lechtivé fotky pro erotický magazín, šla byste do toho?
Určitě ne. Německý Playboy jsem už čtyřikrát odmítla. Nevím, proč bych to měla dělat. Jako vzpomínku na mládí? Na to nepotřebuju nahé fotky, i když věřím, že by mohly být hezké. Ale něco bychom si přece měli nechat jenom pro svého partnera.
Co pro své fanoušky chystáte na tento rok?
Zrovna píšeme s kapelou Die Happy nové album, které vyjde na podzim a ke kterému plánujeme i turné. Možná překvapím fanoušky sólovou deskou. Také natáčím seriál Gympl a v hlavě se mi rýsují i jiné plány.
Po boku fešáckého a charismatického gynekologa
Miroslava Vernera Marta jenom kvete. Už přes
rok jsou jako dvě hrdličky. Jestli plánují svatbu
a děti ale Marta prozradit nechce. Parson Russell teriér, voříšek a krásná
brunetka: s psími kamarády Katze
a Kašpárkem tvoří nerozlučnou trojku.
Uděláte si čas také sama na sebe?
To víte, že jo. Když se najde volný den, nasedneme do auta a vyjedeme někam ven. A když zůstaneme doma, vlezu si na chvilku do vany, nebo pozveme kamarády, uvaříme a hrajeme hry. To je super relax.
Co pro Martu znamenají její tetování? Jak se vůbec stala zpěvačkou? A jak trénuje na mateřství? Přečtěte si v nové Vlastě 4/2013. Právě na stáncích!