Mikulov láká nejen oči, ale taky jazyk

Tak nejdřív: byli jste někdy v Mikulově? Jestli ne, napište si jako poznámku na ledničku, že tam musíte. Načetla jsem v literatuře, že představuje „typ historického urbanistického celku odborně nazývaného jako město v krajině“.

Taky že je příkladem renesančního až raně barokního urbanismu, jehož principem je ztvárnění městského prostoru jako celku.
Těžko o tom psát, když to nevidíte na vlastní oči, ale představte si, že základy města, tedy zámek s terasovou zahradou, domy a krásná krajina s křížovou cestou na kopec, jsou prostě opravdu krásné a potěší oko.

A navíc spolu fungují moc dobře dohromady a taky s okolní krajinou. Je docela zázrak, že to přežilo staletí, jinde takové štěstí neměli.

Toskánské dojmy

Celé to tady vypadá tak nějak po italsku. Mikulov totiž leží mezi bílými korálovými vápenci Pálavských vrchů, a je tady mimořádně teplo a slunečno. Jako někde v Toskánsku. A navíc tady měli štěstí na konci 16. století na kardinála Františka Dietrichsteina, který tehdy válkami a požáry poničené město nechal přestavět.

Tehdy postavili podle italských vzorů klášter kapucínů s kostelem svatého Vavřince, poutní loretánskou kapli (napodobenina slavné Santa Casy v italském Loretu) s kostelem sv. Anny, poutní kostel svatého Šebestiána s kapličkami křížové cesty na Svatém kopečku a také klášter piaristů s kostelem sv. Jana Křtitele a gymnáziem.

Taky dokončili přestavbu hradu na zámeckou rezidenci se zahradou na terasách, na kterou navazovaly na jižním a východním okraji města obory s letohrádky s libosady. Ještě jedna odborná poznámka: „Od té doby náležel Mikulov mezi nejvýznamnější vrchnostenská rezidenční města novověku naší země – Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Litomyšl, Moravskou Třebovou a Kroměříž“.

Jako páni z Dietrichsteinu

A právě Dietrichsteinům chce vzdát hold letošní Mikulovský gourmet festival. Ve vyhlášených restauracích se tady budou servírovat lahůdky, které připraví špičkoví kuchaři z národního týmu Asociace kuchařů a cukrářů.

„Letos jsme se inspirovali v kuchyni Adama z Dietrichsteinu, který působil v 16. století ve službách císaře Maxmiliána II. Jako diplomat cestoval po celé Evropě a navíc byl také vychovatelem mladého Rudolfa II. Toho učil mimo jiné stolování. Na svém mikulovském panství využíval darů moravské země a jeho hostiny byly vyhlášenou událostí celého císařství,“ říká organizátor festivalu Petr Marcinčák.

Novinkou je rozšíření degustačních míst o rybí restauraci V Lomu, čímž prý organizátoři navazují na snahu pánů z Dietrichsteinu o sepětí člověka s krajinou a vnímání země jako bohaté zahrady, která člověku přináší své plody. Rybí restaurace V Lomu bude vytvořena speciálně pro hosty festivalu v přírodní kulise zatopeného vápencového lomu a její menu bude připraveno z ryb ulovených v místních rybnících. Festivalové menu bude nabízet pět mikulovských restaurací - Hotel Marcinčák, Hotel Maroli, Hotel Eliška, Zámecká restaurace a restaurace Aquarium Relax, zajistit místa si můžete na www.mgfest.cz.

Zámek, zahrady, kopeček

• Původní středověký hrad byl postaven na vrcholku 278 metrů vysokého skalnatého vápencového kopce. Neměl rovné plochy, a příkré svahy kolem hradu byly proto rozšiřovány navážkou hlíny v různě široké terasy. Na největší z nich pod jižním a východním průčelím zámku byla v nadmořské výšce 244 až 255 metrů vybudovaná okrasná zahrada. S dalšími zahradními terasami, položenými v různých úrovních po obvodu zámku, dala vznik jedné z největších zámeckých zahrad hradního typu u nás (13 237 m²).
• Zámek přitom nestojí na vrcholu nejvyššího kopce v krajině, ale uprostřed ve svahu k severu stoupajícího údolí, ze tří stran chráněného kopečky jižního úpatí Pavlovských vrchů. Na dně a svazích údolí vyrostlo během staletí město. Zámek tak má charakter velkolepého belvederu, který vzhlíží na krajinu stoupající od údolí Včelínku dál k jižnímu obzoru k hradu ve Falkensteinu.
• Kardinál Dietrichstein jako projev zbožnosti a vzhledem k svému úkolu navrátit Moravu mezi katolické země vybavil své rezidenční město poutní loretou a poutní svatou horou jako místy rozhovorů člověka s Bohem. A dneska máme díky němu památky evropského významu.