Z Tasmánie čerti ještě nezmizeli

Po zhruba hodině letu z australské milionové metropole Melbourne přistanete v Hobartu, hlavním městě Tasmánie. Z rušného mraveniště se rázem ocitnete v lůně přírody, která na ostrově pořád ještě kraluje víc než člověk.

Ve městě dnes žije přibližně dvě stě tisíc obyvatel. Je druhým nejstarším sídlem v Austrálii, a tak se v něm krásně snoubí staré historické budovy s novým stylem.

Zajděte na trh

Bývalá trestanecká kolonie se ráno probouzí spolu s rybáři, kteří se vydávají na lov na širé moře. Pak se objeví první sluneční paprsky vykukující zpoza hory Mount Wellington, vysoké 1271 metrů, odkud jsou nádherné výhledy. Pokud se vám z výšek točí hlava, můžete si Hobart vychutnat i jiným způsobem, třeba na Salamanca Place.

Na dnešní pěší zóně stojí řada pískovcových budov, bývalých skladů, které přetvořili podnikaví Tasmánci v restaurace, galerie, řemeslné obchody a kanceláře. Každou sobotu se tady koná trh s regionálními dobrotami a zbožím, oblíbený u turistů i místních, a po setmění si tu každý může dosyta užít bohaté nabídky barů a restaurací.

Známá proměnlivost počasí dodává městu pokaždé jinou atmosféru. Někdo říká, že počasí je hodně podobné tomu britskému, hlavně množstvím deštivých dní. Ono je to tak, že si tu vůbec budete nejspíš připadat trochu jako ve staré dobré Anglii. Taky není divu, vždyť Tasmánie byla v letech 1856 až 1901 britskou kolonií.

Chudáci ďáblíci

Ostrov Tassie, jak Australané Tasmánii domácky říkají, má co nabídnout hlavně obdivovatelům přírodních krás. Zhruba 40 procent tohoto zeleného ráje tvoří přírodní rezervace a národní parky. Nikoho tedy nepřekvapí, že právě tady vznikla první strana zelených na světě.

I samotní Tasmánci prezentují svůj kousek země jako přírodní stát. Na rozhraní Indického oceánu a Pacifiku, Bassovým průlivem oddělený od Austrálie, si ostrov vychutnává svou pohodu a klid. Husté lesy, horská jezera, rozlehlé mokřady, unikátní deštné pralesy a bílé pláže s průzračnými lagunami stále okouzlují romantiky i dobrodruhy.

Když už jsme u té přírody, Tasmánie se vám nejspíš okamžitě spojí s ďáblem medvědovitým, respektive tasmánským čertem. Jde o chráněný druh jediného masožravého vačnatce na světě, který žije volně už jen na tomto ostrově. I když nemají čerti kromě člověka moc nepřátel, jejich počet pořád klesá.

Ohrožuje je totiž rakovina čenichu, kterou vědci začali u ďáblů pozorovat už koncem 90. let minulého století. Nákaza se mezi zvířaty šíří bohužel snadno - pokousáním během bojů o jídlo a o samice. Ovšem díky australské chovné stanici Devil Ark svitla tomuto zvířátku naděje na přežití. Za poslední rok se tam totiž narodilo 40 mláďat. Zbývá jen počkat, až choroba odezní.

Pak může být nová generace čertů vypuštěná do volné přírody. Snad „čertíka“ nepotká stejný osud jako tasmánského tygra, také masožravého vačnatce, jehož poslední zástupce zemřel v zajetí roku 1936. Ostrov tak teď dělá všechno pro to, aby se situace neopakovala, a on tak nepřišel o svůj symbol.

Země vězňů a sportovců

Čert dostal svoje jméno kvůli divoké povaze a pronikavému hlasu, ale jak je to s názvem samotné Tasmánie? Celkem poeticky znějící jméno ostrova je odvozené od příjmení holandského obchodníka a mořeplavce Abela Tasmana. Ten podnikl v roce 1642 výzkumnou plavbu pro Východoindickou společnost, během níž objevil pevninu, o které si myslel, že je jen výběžkem Austrálie.

Pojmenoval ji Van Diemenova země. O 160 let později se britské impérium rozhodlo, že udělá z ostrova trestaneckou kolonii. Vězni nazývali ostrov Van Démonova země, protože z něj nebylo úniku. V roce 1855 vězeňská éra skončila a Tasmánie dostala jméno podle svého objevitele, aby se zbavila neslavné trestanecké nálepky.

Ale dosti historie, současnost je zajímavější. Asi nebude velkým překvapením, když vám řekneme, že fanouškové adrenalinových aktivit budou na ostrově nadšení. Je libo rafting na jednom z nejdivočejších toků světa, řece Franklin, nebo pádlování na kajaku podél pobřeží o délce 5400 km? A co surfování na mohutných vlnách nepřelidněných pláží, případně potápění s viditelností až do 40 metrů?

Na Tasmánii si užijí začátečníci i nejzkušenější dobrodruzi. A to, co jsme vyjmenovali, je jen část ze všech možností, které ostrov velkoryse nabízí. Těm, kteří dávají přednost spíš horám a turistice před vodními sporty, se Tasmanova země taky zavděčí. Lezení po skalách, spouštění se do jeskyní, ale i horská turistika dají určitě zabrat nejednomu šikovnému Čechovi.

Užitečné info

• V některých restauracích se kvůli drahé licenci nepodává alkohol. Na dveřích podniku pak visí nápis BYO (bring your own - přines si vlastní). Host si tedy přinese vlastní pití, dá ho číšníkovi a ten jím pak hosta za poplatek (corkage - korkovné) ve výši 2-15 $ obsluhuje.
• Jednodenní vstupenka do libovolného množství národních parků stojí 24 $ za auto (do 8 pasažérů) nebo 12 $ pro jednotlivce. Nejlepší variantou pro většinu cestovatelů je 8týdenní vstupné - 60 $ za auto nebo 30 $ za osobu.
• Australské zásuvky jsou na tři kolíky, proto je třeba adaptér.
• Více informací: www.discovertasmania.com.au, www.cestovatel.cz