Mohlo by vás zajímat
Kolik dílů pořadu Máte slovo už jste odvysílala?
O počtu dílů přehled nemám. Ale vysíláme ho od ledna 2008. Už začínáme sedmý rok.
A nervy máte v pořádku? Já bych ve vaší kůži už dávno explodoval.
Nervy mám v pořádku, a navíc mám radost, že je to nejsledovanější diskusní pořad v televizích. To je pro mě největší odměna, protože já to dělám pro diváky, a jsem ráda, že touto formou se k nim dostane spousta informací. V Máte slovo jde o to, abyste se záživnou formou dozvěděl různé úhly pohledu na jeden problém a po skončení si udělal svůj obrázek. V žádném jiném pořadu se nikdo neodhalí tak jako v Máte slovo!
Sama jste poměrně vysoká a navíc míváte vysoké podpatky. Je pro vás důležité, abyste byla vyšší než lidi, kteří jsou ve studiu s vámi?
Podívejte, já už moderuji diskusní pořady třiadvacet let. Každý máme nějakou image a součástí té mé jsou vysoké podpatky. Po úrazu, když jsem si zlomila páteř, je v civilu už nenosím, což mě mrzí, ale v televizi si je obuji ráda. Samozřejmě je lepší, když jste vyšší, ale určitě bych tomu žádnou větší důležitost nepřikládala. Aby to ovšem nevypadalo, že jsem nějaký obr. Mám 174 cm. Jsem vysoká, ale žádný extrém.
Chodíte na mediační trénink? Člověka udiví, jak to děláte, že se vám hosté ve studiu nepoperou…
Je to moje práce, já se tam nerozčiluji. Vy mě nemůžete vidět tak, jako když mě rozčílí třeba můj pubertální syn Kuba. To je mnohem horší.
Používá na vás nějaké triky?
Ani nemusí, stačí mu k tomu hormonální koktejl v pubertě a to, že jsem ho od dvou let učila diskutovat. Můj syn je vlastně jediný, komu jsem dělala profesionální mediální trénink, za který by mi mnozí politici a manažeři zaplatili desítky tisíc. Navíc on se již s verbálním talentem narodil, takže já s těmihle mediálními tréninky přestala někdy před pěti lety, když jsem pochopila, že učeň začíná přerůstat mistra. Teď se spíš s Kubou smějeme. Oba máme rádi černý humor, já mám ráda ironii i v soukromí, takže někdy je ta debata skutečně kdo s koho.
Vy musíte mít velkého syna…
Kubovi je šestnáct a půl a Marušce devět let. Kuba studuje osmileté gymnázium. Mimochodem, z rétoriky měl samozřejmě jedničku. Byl nejlepší.
Chodíte na rodičáky?
Samozřejmě že chodím na třídní schůzky. A vím, že učitelé se, když Kuba má třeba nějaké horší známky, tak trochu těší, co bude doma, až se vrátím. Ale já taková nejsem. V tom se hrozně mýlí. Že se občas rozčílím? To snad každý. Ale po třídních schůzkách nebo kvůli známkám nikdy nekřičím, nenadávám, prostě řeknu fakta, v klidu si to vyříkáme a je to jen na dětech, jak si to přeberou.
Vy jste byla vždycky jedničkářka?
Do sedmé třídy, pak už jsem nějaké dvojky měla. A měla jsem jen jedinou trojku – z tělocviku.
To znám, já jsem třeba odmítal šplhat…
Já jsem se třeba nikdy nedotkla na tyči nahoře, tam jsem se za celou školní docházku nedošplhala. Ale myslím si, že důležitější je, že v životě jsem se vyšplhala výš.
Objevíte v korespondenci, která vám chodí, něco použitelného?
Samozřejmě. Společně s dramaturgyněmi Ladou Krenkovou a Katkou Duškovou poctivě pročítáme ohlasy diváků. Pro mě je to absolutně klíčová věc. Odjakživa. Dělám práci pro diváky a nejvíc mě zajímá, co zajímá právě je. To jim chci nabídnout.
Dáte si ve čtvrtek odpoledne před vysíláním dvacet?
Ano. Mám své rituály a ve čtvrtek i pevně stanovený režim. Jdu si skutečně odpoledne lehnout, snažím se aspoň hodinku odpočívat, protože přece jenom každé ráno vstávám s dětmi a v půl desáté večer už normálně bývám unavená. A ve čtvrtek večer mám v tuhle dobu vyvrcholení naší týdenní práce. I co se týče jídla, musím být velmi disciplinovaná. Musím jíst ve čtvrtek lehká jídla, ale současně vydatná, abych měla dost energie. Mám přísný režim, protože Máte slovo je vlastně vrcholový výkon v přímém přenosu.
Stalo se, že vám někdo odešel?
Že by mi někdo odešel uprostřed rozdělané práce, se mi stalo jen v novinách, když jsem dělala rozhovor s Davidem Rathem. Byla jsem tím vyděšená, protože jsem z toho měla odevzdat celou stránku a on mi odešel snad po prvním sloupci. Naštěstí jsem s ním ten rozhovor dělala i za chůze, když mizel z budovy. Zaplnila jsem celou stránku a bylo to v pohodě. Jednou odešla těsně před vysíláním skupina zastánců domácích porodů, a to proto, že se jim nelíbilo, že tam stojí jiný zastánce domácích porodů. Odešli a mysleli si, že nás budou vydírat. Jenže my nejsme zvyklí na to, aby nám někdo diktoval podmínky, jelikož vysíláme pro všechny. Tak jsme je tenkrát nahradili lidmi z publika.
Jak dlouhou pauzu jste měla, když se vám stal úraz?
Pátý bederní obratel jsem si tenkrát zlomila v sobotu. Šla jsem v zimě na náledí – velmi inteligentně – v domácích pantoflích pro poštu do schránky po schůdcích, které jsem si předtím neodhrabala. Další čtyři měsíce jsem mohla jenom ležet, nebo stát. A ještě vkleče psát na počítači. Moderovala jsem už třetí týden po úrazu, ale musela jsem následující tři měsíce jezdit na vysílání sanitkou, protože jsem se mohla přepravovat jen vleže. Ivanka Tokárská, moje vizážistka, mě tenkrát dokázala líčit a česat vleže, což obdivuju. Bylo to velmi těžké období, kdy se mnou musely chodit kolegyně i na toaletu, aby mi pomohly. Taky zajímavá zkušenost.
A pak jste vstala a nazula jste boty s vysokým podpatkem…
To ne, Ježíši! Tehdy jsem moderovala v nízkých botách, o dvou berlích a v korzetu. Důsledek je, že dodneška musím třikrát týdně chodit na rehabilitaci, plus posiluju vnitřní svalstvo. Takže já, která nesnáším sport a měla jsem trojku z tělocviku, jsem dopadla tak, že třikrát týdně chodím do tělocvičny. Trošku mě na tom mrzí, že to není cvičení, při kterém zhubnete. Naopak. Kvůli tomu, že tzv. dýchám do břicha, jsem si cvičením rozšířila pas a ještě jsou mi někdy malé rukávy u košile, protože se mi zvětšily paže. Ale na druhou stranu to beru pozitivně, protože kdybych to nedělala, zablokovala by se mi záda a skončila bych na kapačkách. A kdyby se mi tenhle úraz nestal, tak bych na sobě určitě takhle nepracovala, a kdo ví, jaké problémy bych měla dnes, natož za pár let, protože člověk už není nejmladší.
Může si Michaela Jílková dovolit ostříhat se, nebo si musí v pořadu Máte slovo držet stále stejnou image? Kdy se stala tváří boje proti domácímu násilí? Přečtěte si v nové Vlastě 9/2014!