Jenže nevypadal na to, že by se chtěl rozvádět. Ale řekla jsem si, že všechno se ještě může změnit, a tak když navrhoval další schůzku, hned jsem souhlasila. Sice se říká, „co je v domě, není pro mě“, ale tohle pro mě bylo a bylo to úžasné! Scházeli jsme se u něj tak často, jak to jen šlo. Volného času měl dost a jeho žena ráda cestovala, tak jsme neměli skoro žádné překážky. Když jsem po roce zjistila, že jsem těhotná, byla jsem nadšená. „No prima, to bude mít tvůj manžel radost,“ řekl na to Václav a já byla v šoku – zrovna tuhle větu jsem nečekala. „Ale to je tvoje dítě, vím to jistě!“ Ovšem on na to řekl, že mě sice miluje, ale rozvádět se opravdu nebude, protože firmu má napůl se ženou a nechce řešit finance. A že doufá, že nebudu ani já tak neprozíravá, že bych se pouštěla do rozvodu. Nejdřív jsem v pláči seběhla k nám dolů, ale pak mi došlo, že má asi pravdu. Miminko bude naše tajemství, které nás bude pořád spojovat – a kdoví? Třeba se nakonec bude chtít rozvést jeho žena a Václav bude pro mě volný. Přemýšlela jsem, že bych jí napsala nějaký anonymní dopis o tom, co se stalo, aby s ním nechtěla zůstat, ale asi to neudělám. Nechám radši věci plynout...
