Zdeněk Izer: „Na silvestra mám vždycky přitlačit na pilu“

Nemáte s tím problém?

Vůbec ne. Myslím, že tohle je u všech kašparů půl na půl. Automobilka taky vyplivne auto a půlce lidí se líbí a půlce ne. Já nikdy nebudu dělat laskavej humor jako Cimrmani. Dělám srandu, která se mi líbí.

Taky vám to často vyčítají, že děláte hospodský humor.

Jsem prostě ve škatulce hulvát. To se projevuje tak, že když v televizi vymyslí silvestrovský pořad, zavolají mi: „Hele, vysílá se to po půlnoci, tak přitlač na pilu.“ Mám image hovada, kterýmu není nic svatý.

Na druhou stranu se o komicích říká, že jsou v civilu zádumčiví.

To je pověra. Ale dokážu si představit, jak vzniká: když potkáte kašpara, jak jde k zubaři nebo platit daně, asi s ním velká sranda nebude.

Jak často chodíte k zubaři vy?

Zrovna před čtrnácti dny mi paní zubařka rvala osmičku. Naštěstí se mi hejbala, takže to šlo skoro samo. A večer už jsem hrál v Ostravě. To byl vůbec den... Když jsem se pak vracel, nějaká buchta mi nabourala auto. V půl dvanáctý v noci, na parkovišti, kde byly tři auta, dala zpátečku – prásk! – a ujela.

Říká se, že Češi jsou národem anonymů.

Psal mi jeden komunista, jak si dovoluju dělat si srandu ze strany, kterou volí skoro milion lidí: „Počkej, ty hajzle, až tě chytnem, tak dostaneš takový facky!“ Ty dopisy byly plný takových pravopisných chyb, že musel mít IQ zmrzlý makrely. No blázen. Psal na stroji a vždycky se podepsal jinak. Jednou jako ženská, pak jako chlap, jen rukopis byl furt stejnej. Vydrželo mu to půl roku.

Jste na Facebooku?

Byl jsem nucenej si ho udělat, protože na něm bylo asi pět blbců, který se za mě vydávali. Kamarádi mi pak říkali, že mi psali na Facebook a že jsem se vůbec neozval. Ale dlouho jsem se mu bránil, protože nemám čas, abych hnil někde u počítače a psal, že jsem si zrovna teď zlomil nehet a co vy na to?

Točíte ještě cédéčka?

Ne, dělat desky v době internetu je úplná blbost.

Takže se živíte zájezdy?

Ty mě živily vždycky.

Jste sám sobě manažerem?

Chvilku jsem to zkoušel a skončilo to tím, že jsem dojel do Písku o den dřív. S velkou slávou jsem vrazil do sálu a paní pořadatelka: „Co tady děláte?“ Povídám, že tam hraju. „To jo, ale až zítra.“ Nehnul jsem brvou: „Já vím, já jsem se jenom přišel podívat.“ Venku jsem se zmlátil, sednul jsem do auta a jel zase domů. Teď mám spolehlivýho člověka, který se mi o všechno stará.

Máte nějakou ustálenou zájezdovou sestavu?

Momentálně jezdím pořad Turné čtyř můstků s Šárkou Vaňkovou. Přišlo nám líto, že kapely mívají turné a my ne. Je šikovná, výborně zpívá a umí si dělat srandu sama ze sebe, což spousta ženských nedokáže.

Nežárlí manželka?

Zkraje trošku brblala. Ale pak se zklidnila, došlo jí, že je to všechno pouze na pracovní bázi.

Na co jste sbalil svoji ženu?

Pochválil jsem jí tanga. Dělala ve zlatnictví v jednom pražském hotelu, kam jsem přijel hrát na vánoční večírek. Seděla na baru a lezly jí kalhotky, tak jsem jí je pochválil a bylo to.

Máte ta tanga aspoň zarámovaná na památku?

To ne, ale dodržujeme Den seznámení, kdy si dáváme dárky jako k výročí. Většinou to probíhá tak, že já dostanu dárek se slovy: „Zase jsi zapomněl!?“ Takže druhý den něco přinesu. Zvláštní je, že datum svatby si pamatuju, kdy se narodilo dítě taky, protože jsem byl u toho, ale tohle mi vždycky vypadne.

Takže porod jste stihl. Musel jste kvůli tomu odvolat představení?

Měl jsem kšeft na diskotéce a vrátil se v šest ráno. Probudil jsem se kolem oběda a žena povídá: „Co jsi včera do tý bramboračky dal? Mě v noci bolelo břicho tak, že jsem ani nemohla natáhnout nohy.“ Shodou okolností ten den – 15. února – měl jet ženin porodník na hory a trval na tom, že se mu předtím má ukázat. Takže jsme jeli k Apolináři, a než jsem si dole vyřídil parkování, už měla manželka na sobě anděla a šla rodit. Doktor jenom vykoukl ze dveří a povídá: „To nebyla bramboračka...“

Koukám, že skoro neodkládáte elektronickou cigaretu.

Už ji kouřím víc než rok. Nemyslím si, že to bude úplně zdravý, ale pro mě je podstatný, že ráno nekašlu. Dřív jsem hulil krabičku denně, dnes už na normální cigáro chuť nemám. A lidi s cigárem mi připadají směšný.

Jakou máte ještě závislost?

Na dobrém jídle. A taky na amerických autech. Teď mám cadillaca, což je asi ten nejvyšší level, který se dá v Americe sehnat. A vlastním náklaďák, vozím v něm všechno, co potřebuju na představení.

Postel v něm máte?

To ne, ale už jsem měl i auto s postelí. To byl Chevrolet G-20 v úpravě Gladiator. Na posteli uvnitř se v pohodě vyspali dva lidi a sedadla byly pohodlnější než křesla, co mám doma. Jenže měl pohon vzadu, a když jsem se jednou ve Špindlu rozjel, zůstal jsem viset na štorc přes celou silnici. Tak jsem šel do čtyřkolky.

Neodolám, abych se nezeptal, jestli jste dceru zplodili na zadním sedadle toho chevroletu. Prý tak bylo počato 40 procent amerických dětí.

V padesátých letech dokonce údajně ještě víc. Ale v té době taky jezdily šestimetrový káry. My jsme zvolili jiný způsob.