Kým jiným začít než ostravským bardem Jaromírem Nohavicou a jeho písní Ostravo:
Mohlo by vás zajímat
Kde hledat
Ostravo, Ostravo
Město mezi městy
Hořké moje štěstí
Ostravo, Ostravo
Černá hvězdo nad hlavou
Pámbů rozdal
Jiným městům všecku krásu
Parníky na řekách
A dámy všité do atlasu
Ostravo, srdce rudé
Zpečetěný osude
Ostravo, Ostravo
Kde jsem oči nechal
Když jsem k tobě spěchal
Ostravo, Ostravo
Černá hvězdo nad hlavou
Ať mě moje nohy nesly
Kam mě nesly
Ptáci na obloze
Jenom jednu cestu kreslí
Ostravo, srdce rudé
Zpečetěný osude
Pravěká Moravanka by obstála i dnes
Před soutokem Odry s Ostravicí je roh země. Vážně: Land Ecke, tedy Landek. Není to kout nijak pohostinný. Byť okolní krajinu převyšuje jen o nějakých devadesát metrů, je zdaleka viditelný a z jeho vrcholků je naopak vidět široko daleko. Takže je to kout bezpečný. I to byl jeden z důvodů, proč se tu kdysi, zhruba před 23 000 lety, usídlil pravěký lovec.
Popravdě neusídlil se tu sám. Do kraje s krásnými lesy a řekami plnými ryb s sebou samozřejmě vzal i ženu. A pěknou!
Archeologové ji tu našli vysochanou v krevelu (minerál hematit). A Landecká venuše zcela odpovídá dnešnímu většinovému ideálu ženské krásy. Anebo je to prostě tak, že sochař z Věstonic měl rád plnější tvary a ten landecký ženy štíhlejší, a nic se za ty tisíce let vlastně nezměnilo...
V Ostravě navštivte Divadlo Antonína Dvořáka. V místech dnešního ocelového nýtovaného mostu přes Ostravici, který pochází z roku 1913, stával most řetězový z let 1847-1851
Kámen hoří
Pravěký lovec tu ale učinil objev, který, aniž by to byl tušil, ovlivnil tenhle kraj pro všechny další časy. Když tak jednou seděl u svého ohniště obloženého černými kameny, nevěřil vlastním očím: kameny začaly hořet. Prostě narazil na uhlí...
Že to není pouze pěkná domněnka, dokázali opět archeologové, kteří našli ohořelé kusy uhlí staré právě 23 000 let. Vykopávky jsou pěkně vedle sebe v jednom z domků hornického muzea...
O znovuobjevení uhlí v kraji se mluví až v roce 1767, ale... To už podle všeho sedm let dobýval uhlí pro svou potřebu kovář Jan Keltička. Stávala tu jeho kovárna, kterou vykutal na své zahradě současný majitel. Nelenil a z vykopávek vystrojil Keltičkovi muzeum, které má být obhajobou jeho uhelného prvenství.
Tip redakce
Kraj Rothschildů
Rothschildové pro železárny dobývali uhlí pod Landekem, v dole Anselm. Dnes je tu hornické muzeum. Není od věci sjet dolů do dolu a na místě si představit tu neuvěřitelnou dřinu. Člověk si řekne „bejvávalo“, ale o pár kilometrů dál je důl Michal, který je dnes také veřejně přístupnou památkou. Jeho provoz skončil v roce 1992. Tady sice jámu zasypali, a do dolu se tudíž nepodíváte, zato je tu vše bez příkras zakonzervováno přesně tak, jak to poslední horníci opustili.
V dole dnes najdete hornické muzeum.
Železárny jako kulturní památka
Když už ale v kraji bylo cosi tak užitečného, jako je uhlí, byla jen otázka času, kdy se toho chytne někdo, kdo umí tuhle surovinu využít ve větším. Autorem prvního návrhu na založení jakési průmyslové aglomerace v kraji, tedy výrobny železa s využitím nalezišť uhlí, byl v roce 1767 baron Locella. Jeho portrét najdete v muzeu Vítkovických železáren.
Mohlo by vás zajímat
Uspěl ale až ve dvacátých letech 19. století profesor vídeňské polytechniky František Xaver Riepl, který navrhl arcibiskupovi Rudolfovi rozšířit jeho zatímní železářské podnikání o nový závod... Riepl totiž připravoval stavbu železnice pro vídeňského bankéře Salomona Mayera Rothschilda. A mezi jinými geniálními nápady měl i ten, že by nebylo od věci koleje pro železnici vyrábět právě ve Vítkovicích, které byly uprostřed plánované tratě...
Stalo se! V roce 1828 byla ve Vítkovicích vystavěna pudlovna a válcovna a krátce po nich i vysoká pec...
A řízením osudu, peněz a diplomacie během několika let přešly železárny stejně jako některé doly do majetku vídeňského kmene rodiny Rothschildů.
Mimochodem dnes se stal nejstarší komplex železáren národní kulturní památkou...
Železárny mají zvláštní půvab.
Třeba to ale bylo jinak – animovaně!
Tak, to bychom měli oficiální historii vzniku uhelné Ostravy. Nám se ale mnohem víc líbí ta fiktivní, o níž tak půvabně vypráví vítězný film soutěže Ostrava-picture 2008, kategorie Ostrava, hlavní město kultury 2015.
Pokochejte se tím krátkým animovaným příběhem sami:
Desatero výletníka, který si nenechá zkazit náladu:
- Mějte na paměti, že potkáte-li zakaboněného člověka, má asi nějaký svůj osobní důvod a vás se to vůbec netýká.
- Až vás uhoněný číšník obere o pár korun, nemějte mu to za zlé a zeptejte se ho, jak ještě jinak můžete financovat jeho rodinu, a nabídněte mu třeba zbytek svačiny.
- Až potkáte neochotného průvodce, pošlete ho na pivo a proveďte návštěvníky sami nějakými smyšlenými humornými historkami.
- Když začne pršet, vězte, že vám déšť omyje zablácené kolo.
- Neposlušné děti můžete zavřít do hladomoren, kterých na hradech najdete nepočítaně.
- Otrávené spoluvýletníky můžete poslat delší cestou, která je vždy prokazatelně k mání.
- Hašteřivé manželky lze kdekoliv „zapomenout“.
- Totéž lze udělat s nerudnými manželi.
- Výlet je radost, nikoliv pokus o rekord v délce trasy, časovka nebo boj o nejvyšší vrchol či nejhlubší poklesek.
- Vězte, že není na světě místo, které by bylo úplně nezajímavé!